Článek
Už je to dávno. Z doby kdy se ještě na každé smrti hladově nesytily bulvární hyeny. Je to vlastně zvláštní. Komunistická cenzura zajistila pro všechny účastníky tragické události klid a důstojnost. Nikdo neobtěžoval.
Vždy si na Mikuláše vzpomenu na situaci, kdy nám naše uplakaná třídní přišla do třídy oznámit, že M už nikdy nepřijde. To ráno to byly jediné slzy. Byli jsme klučičí třída a kluci ti přece nikdy nepláčou. Vlastně jsme v první moment nechápali, co se stalo. Smrt? Ta je přece pro staré, my 16letí jsme přece nesmrtelní. Jako by vůbec nikdo nic nepochopil nebo nevěděl jak reagovat. Byl to šok přebíjený brzy ubohými vtipy nedospělých hlupáků. Zvláštní reakce na smrt, se kterou jsme mnozí měli minimální či žádnou zkušenost.
Na pohřeb jsme šli celá třída. Třicet 16letých kluků v černém šlo za bílou rakví. Vlastně jsem od té doby nebyl na pohřbu někoho tak mladého a doufám, že tomu tak i zůstane.
Jak jsme se zanedlouho dozvěděli, M zemřel v opilosti v kostýmu čerta. Vdechl zvratky a okolo nebyl nikdo, kdo by mu pomohl. Pachatele netřeba dlouho hledat. Alkohol zase zabíjel a ničil životy. Na tom se za dobu společenských a politických změn nic nezměnilo.
Tradice? Stále je zvykem hostit v domácnostech především čerty panákem alkoholu. Právě proto mnozí z nich přišli. Opravdu nesmí chybět alkohol ani u svátku, který je určen dětem?
Nikdy nevíte, kdo se skrývá pod maskou čerta. Může tam být někdo, komu byste za normálních okolností odmítli panáka nalít…
