Hlavní obsah
Názory a úvahy

Chlastat na Mikuláše, co je to za tradici?

Foto: Martina jarolimkova

Taky si myslíte, že by tradice neměla vyhynout? Rozhodně by měla být bez alkoholu. Lidé by to měli dělat pro děti a ty nepotřebují vidět opilce.

Článek

To byl velmi smutný příběh o tom šestnáctiletém chlapci. Proč se vůbec na Mikuláše pije? Pokládám tuto otázku záměrně. Nevidím důvod se opíjet na Mikuláše a nebo vůbec na celé svátky.

Každopádně já už dělám Mikuláše sedm let. Důvod k tomu byl prostý. Myslela jsem, že moje děti ani nezažijí tuto tradici. Koneckonců tato tradice sama upadá, protože to každý bere, jako rychou „opíječku“. Je to jako svátost se tento den opít. Tenkrát byly mému prvnímu synovi teprve čtyři roky. Pozvala jsem partu Mikuláše a čerta s andělem, kteří byli prý „super skvělí“. Bylo to tradiční a Kuba už byl dost velký, aby to mohl zažít. Tu pěknou atmosféru, trochu strachu a nakonec nadílku. Chtěli okolo sedmi set korun. Řekla jsem si „OK, to dám, bude to zážitek“.

Pozvali jsme je na sedmou hodinu večer, aby byla tma. Pozvali jsme ještě jednu rodinu se syny, ať v tom Kubík není sám. Měli jsme připravené na papíře hříchy i pochvaly. Peníze v sáčku a koledu na chodbě. Odbila sedmá hodina a lampa ještě svítila, všude ticho a my netrpělivě čekali. Kdykoliv jsem zaslechla zvonek cinkat nebo řetěz řinčet, řekla jsem, už jdou. Ale ne, takhle jsme čekali do půl deváté.

Přišli ožralý, smradlavý a co jsme jim dali za nadílky, to jim spadlo a na to spadl jeden z čertů (nemusím asi říkat, že tam byla i hračka, co ten nápor nevydržela). Do toho se pořád Mikuláš smál. Když četl z knihy, vůbec jsem mu nerozuměla. Myslela jsem, že jsem ve špatném filmu. Dostali peníze a šli. Kuba byl tenkrát tak zklamaný, že další rok se bál. Nechtěl vůbec Mikuláše pustit domů. Nakonec nás pustil, když viděl, že mluvíme normálně. Jelikož byl malý, nepoznal nás. Byl nadšený a moc se mu to líbilo.

A to děláme již sedm let. Dnes už máme i školky, do rodin začínáme chodit o půl třetí a končíme o půl deváté. Nepijeme, nekouříme a rozhodně si to užíváme. Nakonec spokojených rodin, co se každým rokem na nás obracejí, je požehnaně. Já jsem za to moc ráda. Letos poprvé s námi šel i můj zmíněný syn Kuba, tento rok mu bylo dvanáct. Tenkrát jsem mu řekla: pomáháme Mikulášovi, aby to vše stihnul. Už je to tradice a doufám, že dlouho bude.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz