Článek
U nás v České republice není žádný potratový zákon. U nás může rodit žena ba třeba každý rok, když to vyjde. U nás si může dítě udělat občan starší 15 let a podle nějakých zákonů se o to stará osoba jiná do dovršení 18 let rodičky.
Chápu, že demokracie je vlastně skvělá. Každý má svůj názor, styl, nikoho dnes nepřekvapí žena na ulici s duhovými vlasy ani piercing v nose s průměrem pětikoruny.
Občas koukám na televizní pořad: Na vlastní oči. A do dnes nemohu zapomenout příběh, kdy vzali matce dítě z péče v půl roce života. A to jen proto, že její bývalý přítel měl maminku na OSPODu. Fakt mně jí bylo líto a ani nevím, jak to s ní dopadlo. Poslední, co vím, bylo, že dítě mohla navštěvovat a půjčovat si ho jednou za 14 dní na pár hodin. Pro mě jako pro matku nepředstavitelné.
A teď k tématu tohoto článku. Četla jsem článek o rodině, kde mají tři děti. Vlastně už čtyři. Jenže jedno umřelo. Takže opět tři. Je to komplikované a odkaz na článek je níže. Mohu říct, že mě vyhrkly slzy do očí, ale i vztek. Jak může matka nebo otec ubližovat vlastním dětem. A proč na to nepřišla ani lékařka. Copak je slepá? Jak může dítě vážit 6 kg, když mu je rok a půl? To jako vážně?
Mám čtyři děti a nikdy opravdu nikdy bych nedovolila, aby se dětem něco stalo. Nikdy bych nepřežila, že by někdo řekl, že mám zanedbané děti. A nikdy bych nepřežila, že by měli hlad a nebo žízeň.
Ta žena, která toto dovolila a tvrdila, že jsou děti v pořádku, když měly místo zubů kořínky, měly píštěle (otevřené hnisající rány), byly zanedbané, tato žena se měla jít léčit na psychiatrii, protože není normální. Pokud neměli peníze, mohli to řešit. Pokud je neměla ráda, měla je dát do babyboxu.
Jako každý člověk, co se narodí, nic neví. Roste a začne chodit do školky, školy, střední, vysokou. Životem sám a nebo možná i s pomocí rodičů, přátel se naučí mnoho věcí. Matku na příchod dítěte připraví lékař, rodiče a nebo jen knihy. A taky třeba nikdo, ale každá empatická a zcela normální žena se tak nějak naučí sama. Nebo spíše cítí, co ten malý človíček potřebuje a chce. A když sama vím, že musím pít, jíst, vylučovat, být oblečená (v zimě víc a v létě míň), musím se vzdělávat a chodit do práce, tak přeci vím, co potřebuje dítě. Nemůžu nechat dítě hladovět nebo nedat mu napít. Musím ho přebalit a nebo posadit na nočník. Je to tak automatické.
Rozhodně nikomu neschvaluji, že něco neví. A už rozhodně ne, když má dětí víc. A co víc mě rozčiluje, když to neřeší okolí. Přeci lékař, ke kterému chodí s dětmi, vidí, jestli prospívají, nebo ne.
Tato nespravedlnost odebrání dítěte mladé mamince, která by pro něj udělala cokoliv a pak tři dětičky bezbranné, kdy jedno umře. A zlá žena, co si říká „matka“, si udělá další dítě a nedostaví se k soudu, protože porodila miminko. Vlastně 4. dítě, ale má jen tři. A jako jí to nevadí? A soud k tomu přihlédne, a ještě jí ty děti vrátí do péče, protože nic nezanedbala?
V tomto případě a v mnoha podobných by takové ženy neměly mít právo vychovávat děti. Je to tak strašně nastavené v našem státě, že někdy nestačí ani to, že dítě umře na zanedbání.
Musela jsem se podělit o své pocity, protože pro mě to je vysloveně nejhorší věc, co může člověk- matka svých dětí udělat. A odsuzuji všechny ženy, co ublížily a nebo ubližují svým dětem.
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-deti-neumely-ani-kousat-misto-zubu-mely-jen-korinky-rodice-ze-semilska-vini-obzaloba-z-tyrani-40505745
