Článek
„Nedávno jsem četla článek o tom, že si rodiče půjčili peníze – a ne malé – na oslavu synových narozenin. To mi přijde opravdu šílené a nutí mě to přemýšlet, kam ten svět vlastně spěje. Neříkám, že direktivní či autoritativní výchova je ideální, ale měla něco do sebe. Dnešní benevolentní výchova dává zabrat nejen rodičům, ale i dětem.
Rodiče si to ale často dělají sami. Zvlášť když mají jen jedno dítě, snaží se mu snést modré z nebe a splnit každé jeho přání. Jenže takové děti pak vyrůstají v přesvědčení, že celý svět se točí jen kolem nich. Nakonec se rodiče diví, „pláčou nad rozbitým hrncem“ a v dospělosti se bohužel stává, že místo modrého nebe mají modré modřiny – nejčastěji matky – od svého milovaného dítěte.“
Myslíte si, že je to přitažené za vlasy?
Ne!!! To je realita dnešní moderní doby. Většinou se to stává u jedináčků nebo u „vymodlených“ dětí, kdy se rodiče o dítě pokoušejí několik let.
Láska, úcta a respekt dítěte k matce nepřijde sama od sebe. Vždyť je spousta pořadů, kde vidíme a slyšíme příběhy rodin a chování dětí nebo už dospělých dětí – například Výměna manželek, Malé lásky, Za mřížemi nebo Ve službě za mřížemi. Jsou tam ukázky lidí, kteří vypráví o tom, jaké měli rodiče, dětství apod.
Jasně, jsou i výjimky – rodiče mohou být skvělí a udělat pro své dítě maximum, a přesto to dítě vyroste v člověka, který je prostě „takový a makový“.
Osobně si však myslím, že půjčovat si peníze na dárky – ať už k narozeninám nebo k Vánocům – je extrém. Chápu, že člověk chce dětem udělat radost, ale za jakou cenu?
Co má dítě z toho, že dostane hromadu dárků? Vždyť už po pár dnech ani neví, co všechno dostalo.
A co má z drahých dárků? Vždyť třeba autíčko na ovládání se dá pořídit i levněji, nebo dokonce z druhé ruky.
A co teprve mobil, tablet nebo chytré hodinky pro tříleté dítě? Takové věci by měly přijít až ve chvíli, kdy už dítě umí číst a psát.
Já jsem dětem mobil dávala až v době, kdy to opravdu potřebovaly. Syn dostal mobil v deseti letech (teď je mu 14) a dcera v osmi, protože do té doby ho nepotřebovala – až když začala chodit sama do školy.
Tím ale nechci říct, že jsem nějaký skvělý nebo úžasný rodič. Jen věřím ve zdravý selský rozum. Děti mají být dětmi a ne oběťmi elektroniky dnešní doby.
Stejné je to i s penězi. Vím, že děti věří na Ježíška, takže se o dárcích moc nemluví. Ale co narozeniny?
Mluvíte s dětmi o tom, že by měly obdarovat někoho k narozeninám? A jak to řešíte?
Dáte jim peníze, nebo musí udělat nějakou službu, aby si peníze vydělaly a mohly někoho obdarovat?
Zažila jsem jednu situaci v rodině, kde byli dva kluci, čtyři roky od sebe.
Rodiče je při oslavách museli vždy oba obdarovat. Ten, který zrovna neměl narozeniny, totiž dokázal udělat takové scény, že to rodiče raději vzdali. Plakal, dělal naschvály, předváděl se a dokonce se tvářil jako nemocný, jen aby dostal dárek.
Bylo jednodušší mu ten dárek dát, než vydržet ty scény.
Pro mě to byla hodně zvláštní a zarážející situace. V té době jsem děti ještě neměla, ale řekla jsem si, že takhle to nikdy nechci – a opravdu jsem to dodržela.
Mám čtyři děti ve věku 14, 8, 5 a 4 roky. Každý slaví narozeniny sám a ostatní sourozenci mu koupí malý dárek, nebo nakreslí obrázek. Myslím, že tak to má většina rodin – nebo ne?
A v tom článku o rodičích, kteří se zadlužili, aby koupili dítěti drahé dárky, a nakonec se dočkali jen nadávek, že „má málo dárků“.
Myslím, že se spousta rodičů k podobným zkušenostem ani nepřizná, protože ví, že to není v pořádku.
Připomíná mi to scénu z filmu Harry Potter, kde byl jeho bratranec tak rozmazlený, že když dostal „málo“ dárků, jeli s ním rodiče do města koupit další, jen aby byl spokojený.
Jenže takové děti nikdy spokojené nebudou. Vždy jim bude něco chybět, vždy budou chtít víc a víc – a nakonec z nich mohou vyrůst sobečtí, zlí lidé.
Nepůjčujte si peníze na dárky pro své děti.
Vysvětlete jim, jak to v životě chodí.
Jednou budou dospělé a budou se muset postarat samy o sebe a svou rodinu.
Pokud budou vyrůstat v přesvědčení, že můžou mít všechno, hrozí, že v dospělosti sklouznou k půjčkám, hazardu nebo jiným problémům, jen aby získaly peníze.
Vy formujete život svých dětí.
Já třeba synovi klidně půjčím peníze, ale vždy mi je musí vrátit – neexistuje žádné „to je dobrý, to si nech“.
Ještě lepší je, když si vystačí s kapesným, nebo si na něco vydělá tím, že doma pomůže a já ho za to odměním.
Pořekadlo „Bez práce nejsou koláče“ je totiž naprosto pravdivé.
