Článek
Asi má autorka pravdu s výrokem „moderní doba tomu náhrává“.
Ano, je mnoho vymožeností a taky usnadňovacích věcí moderní doby. Jak již zmínila autorka:
pleny jednorázove, hrnce apod.
Jenže naše milá autorka asi zapomněla na jeden důležitý fakt. A to je: že v minulosti nebylo zvykem brát děti kamkoliv, kam se matce zachtělo.
Kavárny byli pro dospělé lidi. Děti do kaváren nepatří. Děti můžou maximálně do cukrárny a na dětská hřiště. Dnes je doba moderní. A děti se berou všude, kromě nočních klubů. Viděla jsem dítě s otcem v casínu, v hospodě i v sázkové kanceláři. Podle mě tam děti nemají co dělat. Dnes je „šťastnější“ doba a jak se všude berou děti (do banky, kavárny i vinotéky) tak jsou tam pro ně i dětské koutky. Dnes už nic neobvyklého.
Co se týká vaření, jsou asi hrnce, co usnadňují vaření. Já jsem však zastánce klasiky a u vaření trávím dost času. A taky to zvládám. Já vařím ráda a v zimě i ráda peču.
Ruku na srdce: kolik matek v dnešní moderní době doma vaří? Často se jídlo objednává z restaurace nebo fastfoodu. A často si nosí domu nudle, pizzu apod.
Já v jednorázových plenkách vidím velké plus. Nejen proto, že bych pleny nechtěla prát, ale také proto, že je méně opruzenin a podobných problémů. Hlavně teď v létě je člověk rád, že tomu malýmu človíčkovi uleví od pocení a zapaření. V létě děti lítají nahé, takže žádné pleny. To dost ušetří čas i peníze.
Spotřebiče jsou fajn, to ušetří času dost. Pračka a sušička, rychlovarná konvice i kávovar.
Jenže s tou únavou matky (protože měla kouli na noze) to není tak, jak píše autorka. Já jsem unavená a nejsem uvázanou služkou. Jsem unavená, protože mít děti, pracovat, vše doma stíhat a věnovat se dětem (hrát si s nimi, tančit, zpívat, vozit na kroužky) je fakt unavující.
Matky jsou moderní dnes až moc, mají tolik ulehčení od všeho a stejně stále nemají čas na nic. V horším, no možná v nejhorším případě to odnášejí děti, protože na ně matky nemají čas. Nehrají si s nimi, nepovídají, netančí a stále je posílají pryč od sebe (bez si hrát, ted nemám čas, neotravuj). Že je vezmou matky do kavárny? Co tam dělají? Jsou v dětském koutku a matky sedí, pijí kávu a drbají sousedku. Tím mění starou dobu za moderní?
Když už autorka zmiňuje moderní dobu, mne osobně dost vadí například mobilní telefon. Ten totiž moderním matkám bere tolik času, že sice nejsou uvázané jako služky v domácnosti, ale jako služky sociálních sítí. Tolik fotek s dětmi z kavárny a z dětských koutků, které se promítají na sociálních sítích. Kde ty matky na to berou čas? Jo už vím, to je ten čas, kdy matka není služka.
A nakonec dítě má v tom nejlepším případě i otce. A pokud matka má doma otce, mohou se domluvit a péči o dítě si rozdělit. Pak může matka jít na víno, zábavu s kamarádkou a nebýt tou unavenou, uvázanou služkou.
Mít děti nepřináší přeci jen stres a období hrůzy. Proto si myslím, že každá matka nebo otec pro své děti udělá mnoho. Pokud se zadaří mít čas i na zábavu, je to prostě jen proto, že si to dokáže dobře rozvrhnout. Nehrozí zhroucení, vyhoření moderní matky. Je mnoho matek, které v dnešní době zobají antidepresiva, aby vše zvládli. A to je velmi smutné. Když to nejsou prášky, tak je to často lahvinka.
Nesmíte si maminky toho brát tolik. Odložte mobil a užijte si ten čas s dětmi jako matka a ne jako služka.
Záverem: ať si to každý dělá, jak chce. Není fér, říkat o nějaké době, že je lepší, než doba minulá. Protože, to co máme teď, to jsme dříve neměli. A co měli oni dříve, to nemáme zase my. A tím, že rodiče neměli televizi, pračku, sušičku a jiné věci, byli jistě také šťastní, jako dnešní děti.
V dřívější době si rodiny byli blíž. Večer si vyprávěly příběhy. Praní prádla na valše byla fakt makačka, ale dcery pomáhaly matkám. V domech se zametalo. Vše se dělalo společně. Rodiče se o práci dělili s dětmi. A ublížilo to dětem? Já myslím, že ne.
Děti té doby byly vychované, měly respekt a pokoru. Pomáhaly automaticky a nikdo je nemusel do ničeho nutit. Četly pohádky a staraly se o sourozence. Dnes tu máme nevychované děti, co jsou sprosté, zlé, prolhané a líné. Nakonec mají přece svá práva a na co by pomáhaly. Kolikrát je rodiče hájí (jsou malé, toto nezvládnou, já to udělám za něj). To je špatný přístup a ten se pak promítne do jejich životů.
Tak sice si autorka dá kávu a nebude mít tu kouli u nohy. Děti jí někde poletují v koutku. Já zůstanu u své únavy, protože já se s ní vyrovnám. A nakonec pro děti budu možná tou staromódní matkou, ale milující matkou. Já nepotřebuju tolik času na kávu, kamarádky a aktivity. Já potřebuji svůj život s tou koulí. Za to mám výhru v loterii a to jsou moje děti. Mám s dětmi skvělý vztah a nejstarší syn (13) je moji velkou oporou a pomáhá mi. Pomáhá i svým sourozencům. Ne že musí, ale že je to automatické a chce.
Děti jsou malé jen chvíli, nenechám si to vzít. Vzpomínky mi sice zůstanou, ale fyzicky je růst nezastavím. Vrátit čas už nepůjde.
A dětem nebudu vzorným příkladem, když budu sedět v kavárně, na mobilu, s kamarádkami. To co děti vidí a co zažívají se jim promítne v jejich budoucím životě. A pokud chceme dobré děti, tak se musíme snažit být dobrými rodiči.
Nakonec budeme stále na vše vzpomínat. A pak budou i oni vzpomínat na nás s láskou a úctou.
