Článek
Úvod do zhrzené mysli.
Prvním tématem, které si vezmu na paškál, bude veřejná doprava. Mnoho z nás ji zná jen z vyprávění, protože se stala pro některé symbolem méněcennosti občana, jejích služeb využívajících. Bohužel zjevně ti, kteří mají v naší zemi za úkol ji zkvalitňovat, ji v první řadě koncipují pro občany druhé kategorie.
To, že doprava má jízdní řád, který je zjevně dost volný a dochvilnost spojů je vlastně vzácností, asi v momentě, kdy na Masarykově nádraží nepřestupujeme na vlak do Čelákovic s přestupním časem (na papíře) 4 min., úplně neřešíme. Jen je trochu zvláštní, jak se stane, že někdo vytvoří jízdní řád, který se jeví už od prvního dne - pro pozorovatele - jako dopravci nesplnitelný. U vlaků je toto zjištění nejmarkantnější, jelikož nejezdí tak často jako ostatní prostředky pozemní hromadné dopravy a o to je zásadnější, aby jejich dochvilnost a návaznost vzájemně spolupracovaly. Fascinující je, že tento druh dopravy netrpí na kolony, a i tak nějak nefunguje.
Teď na kolejích od funkce k podivnostem. - Kdysi jsem četl vcelku odborně zajímavý rozsudek, kdy bylo řečeno, že nelze tutéž věc prodat dvakrát, protože se v tu chvíli prodávající dopouští neoprávněného obohacení, což je vlastně podvod a krádež. No a stejně jako to nebylo nic platné klientům H-Systemu, není to ani nic platné platícím cestujícím s pásmovou jízdenkou.
- PROTOŽE:
Bylo mi vysvětleno, že:
Pokud mám ku příkladu měsíční kupón na 3 pásma za Prahou (0, P, 1, 2, 3) a chci si koupit jízdenku třeba do pásma 7, - tak neplatím jízdenku na 4 pásma (4, 5, 6, 7), ale z nějakého vnitřního nařízení (prý Ropidu, sdělil zaměstnanec dráhy) si musím koupit najednou pásem 5. Tedy si znovu musím koupit službu, kterou již mám hrazenou. Principiálně se jedná o to, že když půjdu na pivo, tak po mě budou chtít zaplatit dvě a bude to v pořádku?
A nyní skvost zvaný kapacita.
Nebudu řešit to, že váhaví střelci si nejsou schopni k někomu přisednout, jiní zase obsadí sedadlo svými zavazadly, nohami, mazlíčky a ostatním je žinantní jim zavazadlo, mazlíčka, nebo nohy vyhodit z okna s tím, že pro ně místa k sezení nemají. Velikou zvláštností mi přijde páteřní koridor na Drážďany. Krom toho, že zde je momentálně nasazen skvost, kterému se začíná říkat Pacifik kvůli patrovým vagónům rudo-německé provenience, o kterém se domnívám, že byl dříve nasazen jako lokálka Kolín - Kutná Hora, tak někdo asi stále nepyká za naprosto zmršený projekt obslužnosti. - Pokud máte totiž reálná data o tom, kolik lidí denně vlaky na této trati přepraví (S4), pak vám kapacita jedné soupravy CityElephantu na pohodlné cestování těch lidí vůbec nevychází. Ano, zde skutečně lidé ve stejné službě mají zcela jiné podmínky cestování. Ptáte se proč? Protože při modernizaci koridoru došlo k tomu, že nástupiště nejsou dost dlouhá na to, aby v nich mohly stavět dvě spřažené jednotky. Jízda jak v Indii. S podivem se vynakládaly miliardy na to, aby se kácely a roznášely akáty podél tratě a bylo co nevidět zase co kácet a za co utrácet miliardy, pálily se na holé vlhké skále, která se podle tohoto nejstaršího těžebního postupu logicky začala sypat a začalo docházet k sesuvům, ale že by někdo ty miliardy investoval do toho, aby se tato krátká nástupiště prodloužila, nebo se vyrobily jednotky se čtyřmi, nebo pěti vozy, k tomu nikdo tam, kde se dělí, nedospěl.
Praha - Libeň - trenažér běhu po schodech.
Kdo kdy zažil, že čekal na vlak a ozvalo se u čísla vlaku, na jenž právě čekal ono „Hlásím změnu nástupiště. Vlak…“? Asi každý. Kdo z vás to zažil 2× za den? Kdo 3× u jednoho vlaku? Kdo tohle zažívá 3× týdně pravidelně? Opravdu netuším, kdo a jak tam řídí dopravu a je trochu s podivením, že to tam už řádně do sebe „neřáplo“. Každopádně kroky na den splněny.
Srdce Evropy.
Zní to pro nás, kterým bylo vsugerováváno jinými národy, vlastními politiky, vlastními rodiči a prarodiči, trochu zvláštně, že jsme srdcem Evropy. - Ale je tomu tak. Z logiky věci jsme uprostřed, takže to ze severu na jih nebo z východu na západ má jít přes nás a my z toho máme mít peníze v kase. - Tomu se říká poplatek za tranzit. Pokud si dáme dohromady železnici, nebudeme mít tak ucpané silnice a nebudou tak rychle dopravou amortizovány (chcete-li degradovány). Zlepší se tím ovzduší, doprava, sníží spotřeba paliv, která nepropálíte v zácpách a celkově zkvalitní úroveň našich životů. A ty peníze, které se vyberou na tranzitu po železnici, lze opět investovat do ní, tedy i do nás a zároveň ty, které nebudou potřeba na opravy silničních sítí, se dají investovat do jejich rozšíření, což je mimochodem další problém a nedodělek, který máme.
Trošku zatnout zuby a udělat to, co je třeba, je jedinou cestou, kterou se můžeme ubírat vpřed a nevlát na chvostu Evropy, protože tam srdce určitě nepatří. Bude to něco stát, ale je to investice, která není jen ekologická v konečném důsledku, ale i výrazně ekonomická, kdy její návratnost je prověřená a nezpochybnitelná.
Cesta do práce a z práce občana druhé kategorie.
Když se oprostím od toho, že někteří trpí soustavnými pozdními příchody do práce a škol, což je pro ně samotné stresující, a i to, že se dost často najde mentálně slabší jedinec s argumentem „Tak máš jet dřív!“, naprosto pomíjející zásah vyšší (úřední) moci (nekompetence), kdy za splněných podmínek, stanovených jízdním řádem, by dotyčná osoba byla v místě „B“ včas a není v jejích silách, silou mysli řídit vše, co by k tomu vedlo, pak budu muset stejně říct, že je to v naší zemi trochu za trest a není to pro nevyrovnané osobnosti. Hygiena, - to je spíš vizitka nás cestujících než dopravce leckdy. Ono chování některých lidí v hromadné dopravě je nezřídka na hranici sebezapření před použitím násilí. Někde někdo rozhoduje o tom, že budeme jednu věc platit dvakrát. Jezdíme pomalu za krkem našich spolucestujících, protože kapacity neodpovídají. Když už se dostaneme z vlaků do povrchové dopravy, stejně stojíme v kolonách, které tvoří lidé, kteří o tom, jak vlastně doprava funguje a má fungovat, nemají ani páru, protože pochopení dopravy je opomenut ve vzdělávání. Ale je to jedno, protože by se stejně kapacitně do hromadné dopravy už nevešli. Platíme za službu, která je sice cca 170 let stará, ale pořád tak nějak funguje jen napůl. Co byste chtěli od provozovatele televizního vysílání, kdyby vám chodily přenosy jen napůl?
Každopádně pamatujte, že průvodčí ve vlaku s tím nic neudělá a sám za to nemůže. I kdyby mu stříkala usilovností krev z očí a všech tělesných otvorů, tak na stavu věci nic nezmění. Tak je prosím trochu šetřete. ;-)
Na závěr úvodem.
Síla jednotlivce se měří množstvím těch, kteří stojí za ním. Pakli, že si budeme všichni stále simultánně říkat, že jsme bezmocní, bezmocnými opravdu budeme. Pokud ovšem vůle na něco tlačit a něco řešit bude citelná, pak budou nuceni ti, kteří jsou placeni z našich kapes, skutečně tyto věci začít řešit a ne jen slibovat a povídat o nich, když se jednou za čas náhodou někdo zeptá.
Doprava je v naší zemi obrovský problém, proto se k ní v budoucnosti ještě jistě několikrát vrátím.
Snad vás budu bavit, donutím k zamyšlení, dám vám téma k diskusi s přáteli i nepřáteli a třeba jednoho dne společně pohneme horou.
