Článek
Nikdy se neměli brát. To tvrdili jejich kamarádi a s odstupem času to ví i Klára. Byli každý z jiného těsta, měli jiné zájmy a vlastně i přístup k životu jako takovému. „Já chtěla rodinu a zázemí, on cestovat po světe, nevázat se a hlavně nemít dítě. Alespoň ne v dohledných několika letech,“ vzpomíná pohledná brunetka.
Přesto do toho šli, vzali se ve velkém stylu, nejprve v Las Vegas, pak ještě s přáteli v České republice. A první rok se nakonec zdálo, že se Jaroslav polepšil. Dokonce spolu začali hovořit o dětech, což bylo ještě před pár měsíci naprosto vyloučené. Všechno se však změnilo, když si našel jinou práci.
Měl milenky, chtěla jsem pryč
Podle Kláry si velmi polepšil finančně. „Plat vysokého manažera z něj udělal tupce. S podobně bláznivými chlapy chodili pravidelně obrážet bary. Nejsem naivní, stoprocentně měl milenky. Zkoušela jsem s ním mluvit, ale už to prostě nešlo. Byl ve světě, který si vždycky přál alespoň na chvíli navštívit. Teď byl najednou jeho nedílnou součástí, měl pocit, že je král.“
Dcera farmářů nebyla na divoký život zvyklá. Sem tam se sice snažila přizpůsobit, ale věděla, že to nepůjde. Řekla to manželovi. „Vysmál se mi s tím, že nevím, co chci a jestli po tom toužím, ať si jdu po svých. Takže jsem byla přesvědčená, že od něj odejdu, jen jsem zatím netušila, jak rychlé to bude.“
Večer po jejich „debatě“ si Jaroslav domů přivedl partičku přátel. „Hulákali po celém domě a slyšela jsem, jak řeší, že zavolají nějaké ženské. Zavřela jsem se do pokoje, chtěla jsem to všechno zaspat. Jenže najednou na mě začali bouchat, abych je prý pustila dovnitř.“
Vlezli si k ní do postele
To Klára odmítla, ale nebylo jí to nic platné, prostě dveře vyrazili. Logicky se začala bát, co se bude dít. „Byli na mol. Sedli si kolem mé postele a začali mi říkat, jak je Jaroušek skvělý a že s ním musím zůstat. Jeden dokonce začal brečet, když mi vyprávěl, jak je na něj jeho žena zlá. Začínala jsem mít pocit, že bude všechno v pohodě.“)
Pak se ale rozhodli, že sedět na zemi není ono, a tak si vlezli za Klárou do postele. „Samozřejmě jsem na ně ječela, ať vypadnou. Ti tři pošuci si prostě lehli ke mně jako psy! Byli tak ožralí, že okamžitě usnuli. Bylo to ale hrozně ponižující, nic horšího jsem v životě nezažila. Když jsem prosila Jaroslava, aby je vyhodil, tak se jen smál a zamkl nás všechny v pokoji.“
Všichni u ní nakonec zůstali celou noc. Ráno zjistili, co se stalo. „Omlouvali se, něco mleli. Řvala jsem na ně, ať zmizí pryč, což tedy hned udělali. Smrděli, všechno povlečení na vyhození. Vzala jsem si pár věcí a odešla z domu. S Jaroslavem jsme se rozvedli rychle, neházel mi klacky pod nohy a já jemu také ne.“
