Článek
Svého manžela Lenka poznala před více než čtyřicet lety. Tehdy se tak nějak potulovala životem a dle svých slov nevěděla, co má sama se sebou dělat. Její okolí na ni tlačilo, aby si našla manžela a založila rodinu. V té době bylo hodně „divné“, když žena v jejích letech nevěděla, co se životem. Když jí vstoupil do cesty o sedm let starší Alois, okouzlil ji. Sice ne natolik, aby mohla s klidným svědomím říct, že ho bezmezně miluje, po tom ale tehdy ani netoužila.
V manželství se často nudila
Přiznává, že chtěla mít hlavně chvíli klid od všetečných pohledů a poznámek. „Myslela jsem si, že se za nějakou dobu rozejdeme. Stal se ale pravý opak. On se do mě natolik zamiloval, že byl ochotný pro mě udělat cokoli. A když mě požádal o ruku, souhlasila jsem. Přišlo mi to jako nejlepší řešení,“ vzpomíná stále velice energická dáma. Bez „mučení“ přiznává, že si svého manžela oblíbila, měla ho ráda. Vždycky ji respektoval, dával jí prostor. Ona mu to oplácela tím, že ho nepodváděla. Alespoň ne veřejně. Když už měla románek, tak ho zcela ututlala. „Nikdy jsem mu neublížila, byl a stále je to vzácný člověk.“
Jenže jejich manželství bylo pro Lenku něco jako každodenní rutina. Z nudy ji vlastně vytrhlo až těhotenství. Celkem porodila dvě děti, holčičky. Když ale dcery odešly z domu, zase jí přišlo, že je manželství jedna velká nuda. „Snažila jsem se zabavit prací, kamarádkami, cestováním. Ale nic nepomáhalo. Románek už jsem si s nikým začínat nechtěla. Připadala bych si hloupě. Navíc jsem si myslela, že už mě chlapi ani nechtějí.“ Ukázalo se však, že to až tak není pravda.
Mladík se jí moc líbil
Když jí kamarádka nabídka, aby si spolu vyrazily na dva týdny do Egypta, neváhala ani vteřinu. Přišlo jí to jako skvělý útěk od reality a nudy všedních dní. „Manžel byl rád, že si ode mě odpočine. Stejně pořád něco kutil v té své dílničce. Ale v pohodě, každý jsme měli své zájmy, rozhodně mu nic nevyčítám,“ usmívala se Lenka. Do Egypta se moc těšila. Chtěla si projít památky, poznávat místní kulturu, zvyky i kuchyni. Nutno říct, že z památek neviděla prakticky nic. Zato místní poměry zažila opravdu velmi zblízka a způsobem, který si zřejmě nepředstavovala.
Cesta do hotelu byla v pohodě. Letadlo mělo sice pár hodin skluz, s tím ale obě dámy počítaly. Takže si našly zábavu. Třeba v diskusi s několika Egypťany, kteří se z Prahy vraceli domů. „Jeden se mi moc líbil. Mohlo mu být tak osmadvacet, třicet let. Jmenoval se Abdul. Říkal, že dělá doma taxikáře, mluvil o své rodině a tak. Opravdu pěkně jsme si popovídali. Jaké bylo mé překvapení, když jsem ho další den poznala v taxíku, který stál na stanovišti u našeho hotelu. Nasedla jsem k němu, nechala jsem se vozit a jen jsme spolu mluvili. Bylo to skvělé.“
Přímo se ho zeptala
Lenka se nikdy nedržela příliš při zdi. Když zjistila, že je jí Abdul sympatický a zároveň i ona jemu, na rovinu se ho zeptala, jestli by jí nechtěl dělat společnost i jinak. „Líná huba, holé neštěstí. To vždy říkala moje máma a měla pravdu. Ten mladík byl sice hodně zaskočený, ale nakonec se začal smát a říkal, že takovou ženskou jako já u nich nepotká. Sedl si ke mě a dal mi najevo svoji náklonnost. Jestli mi rozumíte,“ culila se dáma, která se opravdu „maže“ jen s málo věcmi.
Pobyt v Egyptě si nakonec užila nad očekávání. Co na tom, že každý večer musela vysvětlovat kamarádce, kde byla a proč se v noci potichu vytrácí. „Ona věděla, že jsem blázen. Takže jsem vždy přišla s nějakou dobrou výmluvou. Každopádně na manžela jsem si celou dobu v podstatě nevzpomněla. První polibek od Abdula a přestal pro mě existovat.“ Nicméně všechno krásné jednou končí. Lenka neměla žádné výčitky, když se zase vrátila do svého stereotypu v České republice. Měla vzpomínky, které jí nikdo nevezme. A manžel? Ten nic netušil a žil si dál svým spokojeným životem. A Lenka s ním.
Zdroj: autorský článek
