Článek
Dlouho jsem se k tomuto tématu vyjadřovat nechtěla. Ale dnešní článek mne přiměl říct vlastní názor. Dokud jsem bydlela v Praze, s lékaři jsem problém neměla. Nestalo se mi, že by mne neošetřili. Nestalo se mi, že by mi při úrazu řekli, máte se objednat tři měsíce předem. Nestalo se mi, že bych s dlouhodobou indispozicí skončila na pohotovosti. Jen jeden lékař, gynekolog, po mne po vyšetření chtěl několikasetkorunový příspěvek, na který mi vystavil potvrzení o dobrovolném daru, který za mne rozhodně dobrovolný nebyl. Ale jinak jsem s pražskými lékaři nikdy žádný problém neměla.
Za svůj život jsem na pohotovosti skončila pouze třikrát. Jednou po autonehodě, podruhé s pochroumanou nohou po pádu ze schodů. A nakonec potřetí, když jsem přes čtvrt roku hledala ortopeda, který mne zbaví bolesti ramene. Nakonec jsem jela na pohotovost ve chvíli, kdy mne ruka neposlouchala, a já měla velké bolesti, i když jsem měla ruku odlehčenou.
Dnes jsem si přečetla článek o tom, jak lidé zneužívají urgent ve Zlíně a frustrace zdravotníků roste (zmíněný článek najdete na novinky.cz). Přečetla jsem si celý článek a v některých bodech s lékaři souhlasím. Jenže jako pacient vím, že není lehké objednat se k lékaři, který vás přijme, ošetří a vyléčí. S ramenem jsem obvolala specialisty ve třech krajích a ani u jednoho jsem nepochodila. Tří až šestiměsíční objednací lhůty? To, když slyšíte opravdu doufáte, že vás do té doby bolest přejde. Nesmyslné otázky odkud jsem. Odpovědi ve stylu, bydlíte daleko, tak nejdřív za půl roku nebyly ojedinělé. A tak jsem jela na pohotovost.
Pan doktor na pohotovosti se na mne přísně podíval s tím, že má naplánovanou operaci a co potřebuji. Opět jsem sdělovala, co a jak dlouho mne trápí, bylo mi řečeno, že tohle mají řešit specialisté, ne pohotovost. Na otázku, jak se mám ke specialistovi dostat, když mne každý odmítne nebo má takové objednací lhůty, že doufám, že mne bolest přejde, mi neodpověděl a vše spravil jednou jedinou injekcí.
S tímto panem doktorem byla řeč. Sám uznal, že zdravotnictví v Praze funguje úplně jinak než jinde. A oni, pohotovost ve Středočeském kraji, jsou takový stupeň mezi Prahou a ostatním světem. Tím světem, kde, než aby vás lékař vyšetřil, ošetřil a vyléčil, nechá vás žít v bolesti. Vždyť to určitě nějak dopadne.
Vím, všichni lékaři nejsou stejní. Také vím, že ne všichni pacienti lékaře zneužívají. Stejně jako nechápu zneužívání pohotovostí, dnes řečených urgentů, nechápu absolutní ignorantství lékařů specialistů. Vím že úraz, byť by se to lékařům asi líbilo, si tři měsíce dopředu nenaplánuji. K lékařům chodím jen tehdy, když mi opravdu něco je. A po kolečku, kdy mne odmítali ošetřit nebo na mne z ordinace volali, že mne neošetří, ať jdu domů, se raději opět svěřuji lékařům v Praze. Mám to dál. Ale dokud budu ve stavu, že mi to smysly dovolí, raději pojedu do Prahy, než abych obtěžovala lékaře v jiném kraji, a to i v kraji, ve kterém bydlím.
