Článek
Jejímu synovi bylo pětatřicet let, když si konečně našel vážnou známost. Paní Hana pomalu přestávala doufat, že se dočká svatby a následně vnoučátek. „Vždycky jsem toužila po cupitání malých nožiček v našem domě. Takže když začal chodit s Erikou, byla jsem na vrcholu blaha. V té chvíli jsem ještě samozřejmě netušila, co je ta holka doopravdy zač,“ vzpomíná seniorka, která je stále plná energie.
Byla to od ní jen póza
Daniel byl zamilovaný, to byla pro Hanu rozhodně dobrá zpráva. Byla zvyklá, že měl známosti na pár týdnů, maximálně měsíců. Takže když spolu byli už přes rok a začínali mluvit o veselce, děkovala osudu, jak to pěkně zařídil. „Já jsem před lety přišla o manžela, zemřel na infarkt. Takže syn byl jediný, kdo mi zůstal. Neupínala jsem se na něj nezdravě, to vůbec. Jen jsem si přála, aby naši rodinu udělal větší.“
Erika se jevila jako skvělá žena do nepohody. S ničím neměla problém, vzít za práci pro ni bylo stejně samozřejmě, jako obléct večerní šaty a vyrazit do společnosti, kde byla za elegantní dámu. „Líbila se mi, přiznávám. Byla svá, ale tak nějak nenuceně. Bohužel jsem časem zjistila, že je to od ní jen póza.“
Věci se začaly měnit velmi brzy po svatbě. Erika se stávala jiným člověkem. „Jakoby dosáhla svého cíle, „okroužkovala“ si mého syna a tím pro ni mohla přetvářka skončit. Napřed jsem si říkala, že jsem možná paranoidní a jen si něco namlouvám. Budoucnost ukázala, že to tak bohužel není.“
Hodně dlouho se neozvali
Paní Hana na chvíli zapomněla na svá podezření, protože Erika otěhotněla a narodil se překrásný chlapeček. Dostal jméno Eliáš. „Bylo to moje zlatíčko. Kdybych mohla, byla bych s ním pořád. Samozřejmě jsem věděla, že jsem „jen“ babička a rodina potřebuje vlastní prostor. Takže jsem se nikdy nevnucovala a čekala, až mi dají vědět, že mohu přijít na návštěvu. Nebo jsem naznačila, že bych ráda přišla, ale samozřejmě velmi nenápadně,“ usmívá se hořce Hana.
Asi půl roku po narození vnuka se jí syn dlouho neozval. Bylo jí to divné, tak mu zavolala sama. „Vymlouval se na práci, odkázal mě na Eriku, ať prý všechno řeším s ní. Tak jsem zavolala i jí a nestačila jsem se divit. Normálně mi řekla, že si nepřeje, abych se s Eliášem vídala. A když už, tak jen za jasně daných podmínek.“
Absurdní podmínky
Mezi „pravidla“ patřilo například to, že paní Hana nesmí chodit v drahém oblečení, nesmí k nim jezdit autem, nesmí používat parfém, make-up apod. „Bylo to tak absurdní. Nejprve jsem myslela, že je to vtip. Ale ona mě prostě chtěla ponížit. Věděla, že si zakládám na vzhledu, chtěla mě vidět mimo moji komfortní zónu. Sváděla to na to, že Eliáš může být alergický na to či ono atd. Prostě úplně nesmysly.“
Hana se s Erikou samozřejmě pohádala. O to její snaše zřejmě šlo. „Jen pár hodin potom mi volal syn s tím, že jsem jeho ženu rozrušila a kdesi cosi. V podstatě mi řekl, že dokud se neuklidním, tak nebudu vnuka vídat. Bylo to hrozně ponižující a ošklivé. Nakonec jsem udělala vše, co ta ženská chtěla. Ví, že mě má v hrsti, kdykoli po mě může cokoli chtít a já jí půjdu na ruku. Uvědomila si, že v podobě Eliáše má silnou páku.“
