Článek
Řeknu vám, že mě už opravdu štve to stěžování na zapáchající seniory. A zejména na internetu se takových rádoby znalců zápachu seniorů ozvalo v poslední době mnoho. Někteří pouze hudrali ve smyslu „kdo to má čichat“, jiní docela (nebo alespoň skoro) nadávali a byli i tací, kteří se k problému „zapáchající senior“ postavili rádoby vědecky, kdy zmiňovali hormonální změny ve stáří. Zatím jsem ale nenašla zmínky o různých chorobách, kterými nebozí senioři trpí a které také mohou mít svůj podíl.
Ráda bych podotkla, že nepřeji nikomu z těch, kteří se podobných debat účastní, aby se ve stáří dostal pod palbu zarputilých kritiků jejich zápachu. Proboha lidi, poberme přece aspoň trochu rozumu.
Snad mi dáte za pravdu, že zapáchají často i lidé mladí i lidé středního věku, zapáchají někteří lidé s domovem i bez domova. Přiznávám, že i pro mne je tíživým zážitkem např. jízda v přeplněném dopravním prostředku nebo pobyt v nevětraném sále plném lidí. A jeli jste někdy autobusem nebo metrem, kterým se vezla celá školní třída dětí? Ocitli jste se někdy ve škole ve třídě, kde právě skončila vyučovací hodina a třída byla plná vydýchaného vzduchu a odéru z potu? Říkávala jsem, že „tady je kyselo“. Moc to tam holt nevonělo. Co myslíte vy mladí kritici: myslíte, že narvaná diskotéka není plná zpocených lidí, ale vám to nevadí? Nebo jede v dopravním prostředku (často se vyskytují ve skupince) sportovec/sportovci zpocený z tréninku nebo zápasu a neměl čas nebo neměl kde se okamžitě osprchovat.
Prostě: Myslím, že by se k tomuto problému měli vyjadřovat zejména zdravotní nebo sociální pracovníci a ne načuření uživatelé sociálních sítí. A velkou roli by měla sehrát rodina a také místo nadávání či posměšků by byla na místě tolik potřebná osvěta. Čistota a hygiena na prvním místě. Češi se poslední dobou naučili lépe starat o své zuby, tak třeba i problém se zápachem se zlepší.
Mimochodem tento problém se stává ještě složitějším s rostoucí migrací lidí. Jak známo, různý odér mají i jednotlivé lidské rasy. Nám bělochům může být nepříjemný čichový zážitek z přítomného cizince, ale musíme si uvědomit, že třeba ani my mu moc nevoníme.
Přidám teď příklad jednoho mladíka, na kterého si v práci stěžovaly mladé kolegyně. Pravda je, že opravdu nevoněl. Byl totiž ještě ve vývoji: obličej samý pupínek a akné zřejmě pomohla k jeho odéru. Nebylo to tím, že by zanedbával hygienu a stěžování spolupracovnic jeho nadřízené nepomohlo. Myslím, že zde něco zanedbali rodiče, kteří měli synka nasměrovat k lékaři. Ale představte si: mladík se zamiloval, jeho milá zřejmě byla přísná a navíc – světe zboř se – zmizely i nežádoucí pupínky a pleť se krásně vyčistila. Tak vida – i mladí lidé někdy mohou „smrdět“.
Mám také zážitek s mojí svéráznou babičkou. Bydlela v lázeňském městě a oblíbenou procházku s posezením na lázeňské kolonádě, kde koncertoval lázeňský orchestr, tak tohle si dopřávala pravidelně. Leč přece jednou si mi postěžovala: „Já nevím, proč ty ženský (měla na mysli své vrstevnice) nemůžou o sebe lépe dbát.“ Inkontinence trápí ve vyšším věku mnoho žen, ale hygiena vše může zachránit. A jsme opět u medicíny, i lékaři jistě dají dobré rady. Babička se však nedala jen tak odradit – pravidelně si oblékla fešný šedivý kostým, nasadila bezvadný klobouček a s nezbytnou hůlkou šla do lázeňského parku. A věřte mi: NESMRDĚLA! A ani já – v mém již důstojném věku – doufám nezapáchám. Závěr udělám takový: Zapáchání může mít různé příčiny, nesouvisí jen s věkem. Tvrdit o starých lidech, že zapáchají, je jejich tvrdá diskriminace. Přeji vám všem, abyste ve stáří nikomu nepáchli.
