Článek
Vždycky se chtěl dobře oženit, aby pokud možno neměl finanční starosti. Jako malý se totiž Matyáš často stěhoval, zůstal jen s matkou a žili „z ruky do úst“. Když jeho maminka zemřela, zůstal v devatenácti letech úplně sám. „Protloukal jsem se, jak to jen šlo. Nikdy jsem ale nesklouznul na šikmou plochu, na což jsem byl hrdý. Částečně proto, že jsem to slíbil mámě a také proto, že jsem si uvědomoval, co by to mohlo znamenat pro budoucnost,“ vysvětluje sympatický chlapík.
Svatba byla splněný sen
Když potkal Ivetu, věděl, že je to jeho šance. Nepatřila mezi prvoplánové krasavice, takže o ni nemusel soupeřit s jinými muži. Zároveň mu s ní ale bylo dobře a uměl si představit, že to bude spojení navždy. „Je chytrá, má přehled. Hodně jsem se od ní naučil,“ přiznal Matyáš. Jeho vyvolená zároveň pochází z rodiny, které rozhodně nemá hluboko do kapsy. Vlastní lesy, pole, několik nemovitostí a s penězi nikdy neměli potíže.
Pro Matyáše to tedy byla vidina pohodového života. Svatba tak byla splněným cílem. „Plánovali jsme rodinu, vlastně na tom se ani dnes nic nezměnilo. Problém je ale v tom, že já jsem v pasti. Buď jí budu muset přiznat hroznou věc a riskovat, že všechno mezi námi skončí. Nebo budu dál dělat to, co se po mně chce, držet ústa a krok a věřit, že vše zůstane tajemstvím.“
Skončili jsme s posteli
Loni v létě měl totiž Matyáš úlet s tchyní, tedy matkou své manželky. „Iveta musela pracovně do Prahy. Byli jsme zrovna na návštěvě u její mámy, když jí zavolali. Plánovali jsme zůstat celý víkend, tak jsme se dohodli, že tam na ni počkám. Večer jsme s tchyní dali víno, pak další a další. Opili jsme se a skončili v posteli,“ potvrdil s tím, že pak mu začalo peklo.
Myslel si, že na všechno zapomenou a budou dělat, že se nic nestalo. Jenže se spletl. „Jasně mi řekla, že se mnou chce spát dál. A jestli nebudu chtít, tak o všem řekne Ivetě. Prostě mě začala vydírat. Pořád jsem doufal, že ji to přestane za pár dní či týdnů bavit. To se ale bohužel nestalo, trvá to měsíce a nezdá se, že by měla dost a hodlala mě nechat na pokoji.“
Jedním dechem přiznává, že se nedá vyloženě říct, že se mu to s tchyní nelíbí. „Vypadá fantasticky, má za sebou několik plastik, takže je dost „vylepšená“. Jenže já nic takového neplánoval. Vůbec nevím, jak z toho ven. Přiznat se manželce? To nejde, nechci rozvod. Jedině nějak zařídit, abychom tam přestali jezdit. Ale co až bude dítě? Tchyně bude chtít vídat vnouče,“ uvažuje Matyáš. Věří sice, že se situace dřív nebo později vyřeší. Zároveň ale přiznává, že je zoufalý. „Chvíli jsme uvažoval, že se přestěhujeme do jiné země. Nevím. Opravdu nevím.“
