Článek
Znali se bez nadsázky celý život. Už jako miminka je jejich rodiče vozili na společné dovolené, batolili se spolu na pískovištích, prožívali školku, základní školu i pubertu. „Maturovali jsme ve stejném ročníku. Byli jsme opravdu jako bratr a sestra a nikdy nás nenapadlo, abychom spolu něco měli. Změnila to až vysoká škola. Já šla na ekonomku, Petr odjel studovat do Londýna a několik let jsme se neviděli,“ vzpomíná paní Hana.
Všechno vypadalo skvěle
Zdálo se, že se jejich životy budou ubírat odlišnými cestami. Ale osud tomu chtěl jinak. Po letech se viděli na třídním srazu základní školy. „Prostě jsme si začali normálně povídat. Jako kdybychom se viděli včera. Bylo to super, hrozně příjemné. A postupně jsme zjišťovali, že si rozumíme. Ani jeden z nás v tu chvíli neměl vztah, tak jsme si řekli, že to spolu zkusíme.“
Asi se nedá říct, že to byla spalující láska. Na druhou stranu jeden o druhém téměř všechno věděli, znali své zvyky i záliby. „V prvních fázích to byla obrovská výhoda. Vlastně jsme přeskočili proces poznávání, začali jsme spolu hned žít. Což velmi podporovaly i naše rodiny. Mysleli jsme si, že je všechno dokonalé, protože to tak opravdu vypadalo.“ Když přišla krize, rychle ji vyřešili. Jejich přátelé si často mysleli, že jejich vztah je bez chybiček, prezentovali se jako ideální pár.
Otevřelo mi to oči
Nikdo se tak příliš nedivil, že po několika letech přišla svatba. Stejně dokonalá jako novomanželé. „Žili jsme na svém obláčku. Nebo spíš ve své bublině. Nikdy jsme nechtěli mít děti, což nás také spojovalo. Cestovali jsme, užívali si život. Jenže pak něco začalo chybět. Měla jsem pocit, že jsem ve stereotypu a nevím, jak z toho ven. Petr začal být víc s kamarády, já si také chodila po svém. Vše, co mezi námi bylo, se zase změnilo v přátelství. Ale to bylo vše.“
Vše se definitivně zlomilo, když její manžel přišel s tím, že má jinou ženu. „Asi jsem to čekala. Nevyšilovala jsem, nedělala scény. Oznámila jsem mu, že odlétám na tři týdny do Maroka, kde si proberu, co dělat dál. Ty tři týdny byly hodně divoké. Vystřídala jsem hodně, řekněme, dobrodružství. Zároveň jsem si ale uvědomila, že takhle vlastně žít nechci, že to není pro mě. A že s Petrem to nebylo tak špatné.“
Když se vrátila domů, s manželem si promluvila. Tvrdil jí, že do té jiné ženy není zamilovaný, jen prostě měl pocit, že něco potřebuje změnit. „Zase jsme si všechno vysvětlili, jako jsme to dělali už mnohokrát. Místo rozvodu jsme se shodli na tom, že se máme rádi a manželství nám vyhovuje. Jsme spolu stále a myslím, že o tak už zůstane.“
Zdroj: autorský článek
