Článek
Pozvat dívku na rande nebylo nikdy snadné. Ale dnešní doba to chlapcům ještě více znesnadňuje. Doba, kdy extrémně dotěrný chlapec dostal od dívky políček, je dávno pryč. Dnes už kromě políčku riskuje, že bude obviněn z obtěžování.
Nepovažuji se za starou ženu, ale i tak je mi líto dnešních mladých lidí. Nejen že díky možnostem a technologiím spolu už skoro nemluví. Čím dál více lidí se také cítí osamoceno. A najít si partnera či partnerku se jim nedaří.
Nemyslím si, že by si za to osamocení jedinci mohli úplně sami. To, co čtou v médiích, jim totiž na odvaze oslovit vybraný protějšek nepřidá. Vždyť snad není den, kdy by se nepsalo, že muž obtěžoval ženu. A to nezmiňuji fakt, že dnes nazvat ženu ženou je pro muže také ošemetné. Vždyť kdo ví, zda se žena nepovažuje za něco jiného. A kdo si může být jist, že když muž vidí pěknou ženu, o ženu se opravdu jedná.
Ani ženy to nemají jednoduché. Vždyť většina žen z mé generace, což jsou ženy ve věku přibližně 35 let, byly vychovávané tak, že se jim muž má dvořit. Nadbíhání mužům bylo přísně zakázáno. Jenže co mají nyní tyto ženy dělat? Muž se je oslovit bojí. Ženy nechtějí být laciné, tak muže sami neosloví. A tak tu máme muže a ženy, kteří se cítí být osamoceni, ale bojí se protějšek najít a oslovit.
Jsem moc ráda, že jsem vyrostla v době, v jaké jsem vyrostla. Jsem moc ráda, že mne mé okolí považovalo za ženu. A že se kluci nebáli občas mne plácnout přes zadek. Nikdy by mne nenapadlo je obvinit ze sexuálního napadení. Nikdy by mne nenapadlo obvinit je z harašení či obtěžování. Občas to prostě vyplynulo ze situace a nebylo to špatně. A když si někdo dovolil moc, nic mi nebránilo bránit se políčkem. Ale toto, v té době ryze krajní řešení, jsem použila jen jednou.
Ráda vzpomínám na dobu mého mládí. První lásky. Nezávazné flirtování. Byly to moc krásné roky. Jsem moc ráda, že se stále pohybuji v komunitě lidí, ve které je naprosto normální, aby muž pozval ženu na rande. Ale i v této komunitě začínám vidět obavy. Nejsou to obavy z odmítnutí. Jsou to obavy z následků, kterých si je každý dospělý vědom, že mohou nastat.
Moc bych dnešním mladým lidem přála, aby mohli být stejně uvolnění, jako jsme bývali my. Moc bych jim přála, aby se snad trošku styděli pozvat vybraný protějšek na rande. Ale rozhodně by se neměli bát to udělat. Vždyť nikdo nechce být sám. A že je kolem nás hlasitá menšina, která řve tak nahlas, až si myslíme, že se jedná o většinu? Tou bych si hlavu nelámala. Vždyť je větší pravděpodobnost, že potkáte někoho normálního, kdo vás maximálně odmítne. Ale s tím se při seznamování musí počítat.
