Článek
Podíváme se, jak to tedy s původem svazků, ve kterých lidé společně žijí, doopravdy je. Předem upozorňuji, že zastáncům dogmat typu „muž a žena“, „plození dětí“ a podobných poněkud středověkých konstruktů se to moc líbit nebude.
Musíme se vrátit do dávných dob. Tak dávných, že předcházely i onomu pověstnému slezení ze stromu. Do dob, kdy si náš prapředek začal osvojovat sociální chování. Tehdy se totiž lidé začali sdružovat do tlup. A tyto tlupy byly předchůdcem dnešní širší rodiny. Bylo úplně jedno, kolik je tam mužů, kolik je tam žen i kolik je tam dětí. V tlupě v jednu chvíli třeba ani žádné dítě být nemuselo, čímž se snad můžeme definitivně smést se stolu víceméně směšné argumenty těch, kteří se dětmi při definování pojmu rodina a manželství neustále ohánějí.
A jak to v takové tlupě fungovalo? Ano, určité, v dnešní moderní době již překonané, dělení na mužské a ženské činnosti tam bylo. Pokud nyní zastánci takzvané tradiční rodiny zajásali, musím je zklamat. Právě toto rozdělení vedlo k tomu, že muži z této rodiny trávili více času spolu, zatímco ženy zase trávily čas s jinými ženami. Pokud přijmeme onu zjednodušující tezi, tak rodina fungovala tak, že ženy spolu ve vzájemné družbě udržovaly oheň, zatímco muži spolu šli na lov a trávili tak většinu dne při společné činnosti. Lze předpokládat, že toto společné trávení času nebylo ekvivalentem současného chození do práce, ale spíše volnočasových rodinných aktivit, jako je dnes práce na zahradě nebo chození na ryby. Čili muži, kteří spolu šli na lov, to nebrali tak, jako že jdou do zaměstnání, nýbrž jako tráven společného času s rodinou. Jistě si i navzájem obdivovali, respektovali a chovali k sobě spoustu kladných citů, které jdou nad rámec společné pracovní činnosti. A rozhodně je nenapadlo přemýšlet při tom o tom, zda je to přirozené a zda to není proti přírodě. Naopak, společné trávení času stejnopohlavních skupinek bylo hlavní náplní tehdejšího rodinného a společenského soužití. Historicky tak můžeme považovat soužití stejnopohlavních jedinců za mnohem starší a tradičnější než chápání rodiny jako skupiny skládající se z otce, matky a potomka, neboť takzvaná současná rodina se z dřívější rodiny (tlupy) začala vydělovat až v pozdějších obdobích.
Že se rodina postupně stala továrnou na výrobu dětí, už je jiný příběh. K čemu to vedlo, můžeme sledovat každý den. Přelidnění Země, klimatické změny, globální oteplování a vidina zničení planety. Je proto dobře, že v moderní době od tohoto konceptu ustupujeme a vracíme se k tomu, co tu bylo vždycky.
Soužití a institucionalizace stejnopohlavních svazků tak není ničím novým. Jde naopak o návrat k něčemu, co tu bylo vždycky a co je přirozenější než cokoli jiného.
Všimněte si, že v základní definici rodiny není o pohlaví ani slovo:
Ani sociologická encyklopedie už nelpí na překonaných dogmatech:
V širším kontextu chápe rodinu i Pedagogická fakulta Univerzity Hradech Králové:
Sociologická encyklopedie rovněž hovoří o tlupě jako o příbuzenské instituci neboli rodině:
