Článek
Tak dlouho na sebe čekali, až se konečně našli. Pro Iva byla Pavla jako zjevení, v podstatě ho zachránila. Sám říká, že by se jinak možná upil. Většinu času totiž trávil s kamarády na divokých večírcích. „Neměl jsem jiný smysl života. Takže jsme byli schopni klidně denně vyrážet do barů a hospod. Trpělo mé zdraví, ale i práce a další věci,“ přiznává sympatický muž.
Nikdy nebyl prvoplánovým krasavcem, ženy se na něj nelepily. Tvrdí, že musel vynaložit velké usilí, aby nějakou „sbalil“. A většinou měl románek rychlý konec. „Nevím, čím to bylo. I když asi tuším,“ usmívá se a naráží na svůj divoký způsob života. Takže vlastně ani nedoufal v to, že by potkal slečnu, do které by se zamiloval a byl pak ochoten změnit hodně ze svého „já“.
Osud mu ukázal vlídnou tvář
Přesně taková ale Pavlína byla, od začátku s ním dělala divy. Nejprve se Ivo téměř přestal stýkat se svou povedenou partičkou a zjistil, že na světě jsou i jiné věci než alkohol a opíjení se do němoty. „Třeba jsem s ní chodil na squash. Sport mi nikdy nešel, ale jí to nevadilo. Povzbuzovala mě, nedělala si ze mě srandu. A já se začal snažit. Jezdili jsme po výletech, smáli jsme se spolu. Byl to úplně jiný život, než na jaký jsem byl zvyklý.“
Ivo se cítil jako ve snu. Moc si všechno užíval a věřil, že to nikdo neskončí. Nechápal sice, jak je možné, že ho tak krásná a sympatická žena miluje, ale neřešil to. „Prostě jsem to bral jako osud. Věřil jsem, že mi konečně dal najevo, že nejsem taková nula, za jakou jsem se někdy sám považoval. Začínal jsem opravdu mít pocit, že se všechno změnilo. Tím spíš, když jsme pak spolu začali bydlet.“
Nemohl s ní dál zůstat
Dva roky utekly jako voda a partneři byli stále spokojeni. Proto byla svatba logickým vyústěním. Všechno klapalo jako na drátkách, Ivo měl prosperující firmu, jeho láska byla dobrá v marketingu. „Nikdy bych nečekal, že právě svatba všechno zlomí, že se zase vrátím někam, kde už jsem nikdy nechtěl být,“ smutnil Ivo. Po obřadu samozřejmě následovala party, na které se ale bohužel opila jeho tchyně.
Vzala si ho stranou, Ivo myslel, že mu chce promlouvat do duše. Realita ale byla jiná. „Začala mi děkovat, že si přes to všechno její dceru vezmu. Nechápal jsem. A ona spustila o její drogové minulosti, partě, se kterou to táhla. Dělali hodně špatné věci, detaily říkat nechci. Každopádně jsem byl v šoku, vůbec nic jsem nevěděl. Ta „svatá“ Pavlína byla vlastně hrozně zlá a ubližovala lidem.“
Ivo se sice snažil všechno vstřebat a sám v sobě vyřešit. Nakonec ale zjistil, že to nejde, že by s ní dál žít nemohl. „Rozvedli jsme se. Popsal jsem jí své pocity, snad to i pochopila.“