Článek
S manželem měla hodně zvláštní vztah. Brali se po osmi letech, kdy už byla vášeň mezi nimi v podstatě pryč. Možná by do veselky ani nešli, kdyby je jejich rodiny i přátelé neustále nepřemlouvali. Snad i proto byla svatba docela nudnou událostí, na kterou se rychle zapomnělo. „Bylo to víceméně z povinnosti. Být to před pěti lety užila bych si to mnohem více. Ale nelitovala jsem, to určitě ne. Jen si myslím, že jsme peníze za svatbu mohli dát do něčeho jiného. Třeba do pořádné dovolené. Ale to už je jedno,“ vzpomínala sympatická brunetka.
Tak trochu jako cizí lidé
Právě luxusní dovolená byla Jany velký sen. Karibik, Asie apod., o tom se jí často zdálo. „Viděla jsem se, jak se procházím po pláži, všude palmy, kokosy, skvělá jídla a tak. Letos to mělo vyjít, ale zase nic. Místo toho mi manžel oznámil, že naše maximum je týden v Egyptě. Nadšená jsem z toho nebyla. Ale říkala jsem si, že pořád lepší něco než nic.“
Kdyby někdo letěl s nimi a pozoroval je, viděl by jednu velkou zvláštnost. Partneři spolu za celý let ani jednou nepromluvili. Každý si dělal své. „Nic nenormální, takhle prostě fungujeme,“ glosovala to Jana. A ve stejném duchu se měla nést i dovolená. Každý po svém, spolu jen na jídlo a večer se potkat na pokoji. Pro někoho je představa takové dovolené peklo, Jana to ale neřešila. „Měla jsem čas na sebe, na poznávání Egypta.“
Po příletu v tom pokračuje
Jana původně netoužila po žádném žhavém románku. Jenže hned první den potkala pohledného Ahmeda. Věděla, že to nedopadne dobře. Nebo naopak ano, záleží, z jaké strany se na to díváte. „Druhý den jsme se spolu vyspali. A pak až do konce dovolené, třeba i několikrát za den. Byl neuvěřitelně dobrý milenec. Malinko jsem doufala, že řekne, abych tam s ním zůstala. Ale při loučení jsem pochopila, že to není nic, co by se mohlo reálně stát. Prostě mi podal ruku, políbil na tvář, řekl sbohem a odešel. Měl mě na hraní, ale nelituji.“
Problém však byl, že Janě se to tak zalíbilo, že ji děsila představa nudného a stereotypního života s manželem. „Nešlo o ty intimnosti, i když byly samozřejmě super. Šlo o tu vášeň, nespoutanost, kterou už jsem doma dávno neměla. Uvědomila jsem si, že to chci prožívat znovu.“
Po příletu se Jana rozhodla, že naváže tam, kde v Egyptě skončila. Začala vyhledávat společnost cizinců, manžel dál nic netušil. „Neví, co se stalo v Egyptě, a neví, co dělám ve volném čase. Asi nikoho nepřekvapí, že je mu to jedno. Možná se někdy rozvedeme. Pokud ano, tak to určitě bude v klidu, tím jsem si jistá. Jsme jak dva kamarádi, co spolu bydlí.“
