Článek
Někdy je vidíme. Dokonce na různých místech. Třeba na náměstích, před školou, v městských parcích, u zámku… Dnes se pokusím zprostředkovat, co jsem nedávno vnímal. Třeba půjde o vhodnou pomoc pro pochopení jistých dějů.
Sám jsem na lavičce dočítal knihu, když dvě slečny dorazily a posadily se. Nejprve se objektem jejich zájmu stalo, jak se na ně dívají okolo procházející muži a ženy. Spíše se obě klonily k příznivější verzi pohledu na jejich postavy a odění. Nejsem znalec, ale řekl bych, že si tu více než drobet přidávaly. Ale proč ne? Nekritičnost a notná výška sebevědomí u náctiletých je přece velmi dobře známa. Děti jdoucí s taškami ze školní družiny a s batohy z tréninku byly zjevně mimo rámec jejich sledování. Ony jsou přece mnohonásobně výše.
Důležitou součástí jejich odpoledního programu se stalo hodnocení chlapců a komentáře k jejich vzhledu a chování. Tak jsem se o jednom dozvěděl - „to je ale debil, vždyť…“ a následuje útržkovitý a možná účelový popis, co ve třídě dělá a co komu říká. Kdyby se zakládal na pravdě, asi málokdo by mu dal byť jen korunu.
Nemusíme si myslet, že úroveň dívek je pouze nízká. Občas zaznělo i vcelku vyšší posuzování jako - „myslím, že mu jeho ego vlezlo moc do hlavy a teď se chová fakt nemožně“ a odpověď zněla „fakt, měl by respektovat nějaké hranice“.
Pochopitelně nemohly být vynechány sociální sítě. Dalo se získat podklad, že na nich každý dnes je. Tady se nejedná o novinku. Jako zajímavější vystupuje názor, jak tam je kdo často, co na nich dělá, jak vypadá a jak působí a jestli by s ním něco bylo. Zde se dívkám nepodařilo dosáhnout jasnosti cíle. Třeba jestli stojí vůbec za pozornost? Nebo že by mohly být oceněny jeho příspěvky? Já nevěděl, ale ony patrně ano.
Nejde vynechat oblast vnějšího vzhledu dívek. Nemyslím, že je mým úkolem ho vyhodnocovat. Nicméně mezi nimi byl rozdíl bratru dvaceti kilogramů. Přesto i nadhmotná slečna často lovila rukou v barevně vyvedeném umělohmotném sáčku s přesolenými brambůrky. Hubenější se po chvíli vyslovila - „už nechci, jsem přežraná“. O poznání těžší kamarádka po něm hned sáhla, natočila ho k sobě a během pár vteřin ho doluxovala. Ke cti jim slouží, že prázdný zmizel v batohu a nikoli odhozen na zem, jak běžně odpadne od ruky. Přestože laskominy brzo zmizely, ona skutečnost nijak nevadila průběhu besedy, co by se ne/mělo jíst a navazujícím řečem o jejich postavách. Podle mého názoru by nadhmotná dívka měla velmi zvážit, jestli se ven na veřejnost vydá ve sporém oblečení, které aktuálně na sobě měla. Ze slov a vět, které předtím zazněly, co ze strojení by jim bylo a nebylo, však nic podobného nevyplynulo. Možná by se dalo spekulovat, jestli nemají mírně posunuté prostorové vnímání.
Pak přišlo další téma, které probíraly dost tlumenými hlasy. K mým uším dospěl pouze jakýsi střed mluvy - „to bylo fakt hustý, co ti budu povídat“ a o něco později závěr v podobě - „fakt, jsi pitomá zrovna tak jako já“. Byl na paškále člověk? Kamarád? Nějaká věc? Proces doma? Ve škole? Někým provedená činnost? Možná kráčelo o úvod do části, kdy se zabývaly svými rodiči a dalšími dospělými osobami. Je nabíledni, že posuzovaní jedinci ocenění nesklidili. Spíše naopak. Krátce shrnuto - je s nimi nuda a pruda. Za chvíli se zvedly. Na nadbytek hojně se klepající kůže jedné z nich jsem se raději nedíval.
