Článek
Zdá se, že běží o dost velké vánoční dilema. Pro ně a dílem možná rovněž pro nás. Námět vznikl naprosto spontánně. Potkaly se u jednoho obchodu dvě ženy z Ukrajiny, aby aspoň trochu probraly svou situaci. Pochopitelně se řeč stočila také na vánoční svátky a návštěvy. Již po několika minutách zjistily, že se nemohou shodnout, kdy mají jako Ukrajinci slavit Vánoce. Hovor nebyl úplně klidný. Jaké argumenty zazněly?
První žena relativně pevně stála na tzv. národnostní pozici. Jestliže je občankou Ukrajiny, bude se přece držet termínů a zvyklostí, jak se konalo v rodné zemi. Manžel jakbysmet. Jsou jednotni. Takže během prosince se sice mohou jako rodina připravovat, ale vlastní oslava proběhne až od 6. či 7. ledna příštího kalendářního roku. Současně si vzpomenou na blízké, kteří zůstali na Ukrajině. Třeba se ještě zamyslí, zda by je někdo mohl navštívit. Doba je nejistá. Nebo že by se nakonec oni vypravili na místa, kde dříve bydleli? Ještě vše pořádně doma proberou. Ale termín je jasný a daný! Žádné ústupky!
A nyní se podíváme na stanovisko druhé ženy. Tvrdí, že pokud sehnali ubytování tady, lidé je přijali a pomohli jim a navíc dost silně počítají s možností, že zde zůstanou, měli by jistě termín slavení vánočních svátků změnit, tj. předsunout o čtrnáct dní. Jak by se na ně jiní lidé koukali? Většina by je patrně dokázala pochopit, ale co když je budou dráždit? Nakonec nasadila zřejmě nejpádnější slovní munici. Prý jestli si první žena dokáže představit, jak bude vypadat první a druhý den ve škole. Děti si budou s radostnými úsměvy a rozzářenýma očima vzájemně vykládat, co kdo dostal pod stromeček. A jak budou vypadat a reagovat děti cizinců? Nebude všem líto, že jsou nějak ochuzeny? Že o něco přišly? Komu budou vyprávět, že ony dostanou dárky až dnes večer? Sklidí údiv, že nemohou být v tak významný den doma. A navíc si s dárky nemohou hrát další celý den, neboť znovu musejí nastoupit do školy. Jistě by se jim též někdo vysmál. Je zapotřebí, aby uvedené a jim podobné akty ukrajinské děti prožívaly? Pokud se zaujme výše vzpomenutá národnostní pozice, nevytváří se náhodou pro děti cizinců handicap? Jako kdyby nestačilo, čím vším si prošly a nadále procházejí.
Položme si proto následující otázky. Měli by si Ukrajinci zachovat své tradice? A opravdu se jedná o jejich vlastní? Nebo je berou jako součást něčeho ruského? Jak obtížné by bylo se jich vzdát? Jak velká by měla být přizpůsobivost normám, tradicím a zvyklostem země, v níž pobývají? Mají navzdory určitému vnějšímu tlaku si ponechat co nejvíce z prvků a dějství, které jim připomínají domov? Nebo přechod na nový datum chápou jako počátek a později jako fakt rozloučení se se svou minulostí?
Mezi zajímavé informace patří, že již loni mírně nadpoloviční většina osob na Ukrajině slavila Vánoce podle evropského kalendáře, tj. od 24. 12. Málokomu je známo, že ukrajinský parlament rozhodl, že termín se má sloučit s evropským přístupem. Nicméně je ponechána volba na občanech, neboť si vedení velké země uvědomuje, že část obyvatel nebude chtít od původní verze ustoupit. Zde máme na mysli především Rumuny a Armény, kteří se významnou měrou podílejí na celkové multietnicitě Ukrajiny. V každém případě se jedná o významný krok do Evropy.
Nedávno proběhl průzkum názorů u nás. Z jeho výsledků se dozvídáme, že 17 % Ukrajinců bude slavit Vánoce až v lednu. Leckdo by se mohl nechat inspirovat pragmatickým přístupem přibližně deseti procent jejich spoluobčanů ve smyslu, že se u nich doma bude slavit hned dvakrát. Vlastně proč ne? Jedná se přece o rodinné svátky, blízké osoby mají být pospolu, navštěvovat se, podporovat se atd. Jde o závažný moment zejména s ohledem na fakt, že skoro každá rodina někoho ztratila během více než tisíc dnů trvajících válečných bojů. Pro leckoho tak čas vánočních svátků bude spíše smutný. Kromě mrtvých se bude myslet i na nemocné a zraněné, jimž se špatně cestuje.
PS: a co chceme my, Češi a Moravané? Aby Ukrajinci postupovali jako my? Aby si nechali svoje algoritmy? Přejeme si spojování nebo mezery? Nebo máme lhostejný přístup?
