Článek
Vdaná byla dvakrát. Ani jednou to ale nevyšlo. Z prvního manžela se vyklubal alkoholik, který utrácel všechny peníze po hospodách. A druhý jí zase utekl za jinou ženou. „Říkala jsem si, že zůstanu sama. Bylo to lepší, nemusela jsem se trápit a řešit, jestli bude na konci měsíce na jídlo, protože manžel všechno propil. Po druhém rozvodu jsem se zkrátka „zasekla“ v tom, že chlapa nechci,“ vysvětlovala sympatická brunetka. Jenže se ukázalo, že osud si pro ni připravil jinou cestu.
Každý by měl pomáhat
Irena měla vždycky dobré srdce. Charitativní akce a různé benefice, to si málokdy nechala ujít. „Narodila jsem se dobře. Neřeším teď svá dvě manželství. Jinak ale všechno fungovalo, byla jsem zdravá, měla dobrou práci. Rodiče také fajn. Jsem za to vděčná, a proto si myslím, že bych měla pomáhat lidem, kteří takoví štěstí nemají.“ Každý měsíc přispívala konkrétním nadacím a když viděla na ulici bezdomovce, většinou pomohla.
Samozřejmě pokud nešlo o lidi, kteří žebrali jen proto, aby měli na alkohol a cigarety. „Poznáte je na první pohled. Jsou jiní, mají dokonce i sebevědomí. Někteří z nich žebrají proto, že je to pro ně pohodlné, peníze přitom kupodivu mají. Je tedy potřeba dávat pozor, komu přispíváte.“ Sama se setkala i s agresivními lidmi, kterým když odmítla dát dvacet korun, tak jí sprostě nadávali. Ale nijak to neřešila, věděla, že se všude najdou lidé dobří a špatní. I mezi bezdomovci.
Už u ní zůstal
Jednoho dne vyrazila jako vždy do práce, ráda chodila pěšky, měla ráda Prahu, která se probouzela. „Narazila jsem na chlapíka, který vypadal hrozně zmateně. Měl dvě igelitky, na sobě několik vrstev oblečení přesto, že začínalo léto. Nic neříkal, jen tak seděl a koukal. Zastavila jsem se u něj, jestli něco nepotřebuje. Zakroutil hlavou, což bylo zvláštní. Nechtěl peníze, nic.“
Pro Irenu to bylo znamení, že tady asi bude potřeba opravdová pomoc. Začala se vyptávat a zjistila, že se jmenuje Antonín, je z malé moravské vesničky, kde přišel o všechno kvůli požáru. Neměl příbuzné, kteří by se o něj postarali. „Vydal se tedy do Prahy s tím, že si tu najde práci. Jenže se mu to nepovedlo, takže skončil na ulici. Prodal vše, co někdo chtěl, zůstalo mu jen pár kousků oblečení. Bylo mi ho moc líto.“
Irena mu pomohla, navíc se s ním dala do řeči. Zjistila, že jde o velmi inteligentního člověka, který měl prostě jen smůlu. Když o tom večer přemýšlela, tak došla k závěru, že si ho vezme domů. „Mám velký byt, nebyl to problém. Cítila jsem, že mu mohu věřit. Což se nakonec ukázalo jako pravda. I když nejprve nechtěl, nakonec u mě opravdu skončil. A když se umyl a dal dohromady, já zjistila, že je to vlastně hrozně hezký chlap. Zůstal u mě, dnes jsme partneři. Děkuji osudu, že mi ho postavil do cesty.“
