Ten autobus MHD opravdu není nafukovací, milí spolucestující

Podělím se s vámi o zážitek při jízdě autobusem. Nasedala jsem na konečné do téměř prázdného autobusu. To tak na konečných celkem bývá. Na několika dalších zastávkách nastoupili další cestující, stále se ještě v autobuse dalo i sednout.

V rámci trasy onoho autobusu MHD je zastávka u střední školy. Do autobusu nastoupila odhadem jedna třída, možná více. Studenty jsem tedy jednotlivě nepočítala. Každopádně tímto okamžikem se do té doby mírně naplněný autobus stal přeplněným. Studenti si ukázněně sedli na volná místa (ne, nemyslím si, že mají zabrat všechny uličky, aby si případně mohl sednout starší občan). I tak, když se snažili o své rozmístění, pořád bych nazvala autobus v této chvíli přeplněným.

Na další zastávce čekali potenciální spolucestující a sice: jedna maminka s kočárkem a s malým klučinou s motorkou, dále čtyři senioři, z nichž každý měl s sebou nějakou menší pojízdnou tašku na nákup nebo v jednom případě i malý kufřík.

Na zmíněné zastávce nikdo nevystupoval, autobus MHD byl stále v módu přeplněném. A víte co? Někteří z čekajících na zastávce chtěli popřít fyzikální zákony a prostě se do toho narvaného autobusu stůj co stůj ještě vmáčknout. A hádejte, kdo to z těchto cestujících byl?

Ne, ta to nebyla. I když se ve společnosti často setkáváme s názorem, že maminky díky vlivům hormonální houpačky a kojení jsou vystaveny poklesu rozumových schopností (já si myslím, že je to jen přechodný stav a zas tak hrozné to není), tak u této maminky rozum pracoval skvěle a rozhodla se, že nebude riskovat minimálně pomačkání, případně zbytečné zranění svého malého chlapečka a že by se tam s kočárkem stejně ani nevešla. Zkrátka ukázněně počkala na další spoj.

Třem seniorům to pálilo stejně, jako kdyby luštili křížovku, a o nástup se ani nepokoušeli, protože viděli, že by to byl marný boj. No, tedy jak se to vezme.

Vůbec jsem nechápala myšlenkový pochod dané seniorky, která se snažila se svou poměrně rozměrově zabírající pojízdnou taškou do přeplněného autobusu vmáčknout. Už tak byli cestující v autobuse na sobě namačkaní jako sardinky, no, tak se jedna další přidá. A co má být? Že někoho můžu zranit? Že se možná někomu udělá nevolno z nedostatku přísunu čerstvého vzduchu, protože bude vydýchaný? A že možná já, seniorka, která se sotva udržím na nohou možná za jízdy spadnu?

No jo, jenže já už jsem v důchodu a já nemám čas čekat na další spoj, který mimochodem jede za dalších deset minut.

A kdybych nechtěla opravdu čekat, je tady asi o 400 metrů jiná zastávka, kde jede spojů daleko více. Jenže to bych musela udělat několik kroků navíc.

Pro vysvětlení, lidé čekali na zastřešené zastávce a v té době ani nepršelo, ani nemrzlo, ani nebylo prudké slunce či nesnesitelný vítr, v pohodě se dalo počkat na další spoj. Jenže…