Článek
Rozdíl mezi školní akcí mimo budovu a pozemek instituce dříve a dnes se ukazuje jako dost velký. Nicméně mohou existovat jedinci, kteří by mohli připomenout své záporné dojmy a zážitky z „dávné historie“. Není vyloučeno, že se během výletu cosi stalo, a akce nedopadla úplně dobře.
Vše již nedávno popsané doplňují negativní postoje žáků a produkce - z pohledu učitelů a obecně dospělých osob - nesprávných nápadů. Kolik škod se může přihodit? Alkohol, cigarety, narušování vztahů, útoky, posměšky, ironizace, ničení vlastních i cizích předmětů atd. Významnou kapitolou je přenos porušování hranic a pravidel mimo školu. Jako kdyby děti daly ve třídě a na chodbách platné elementy bokem a potřebovaly zjistit, jaká je či bude jejich platnost „venku“. Přidejme sem rovněž zálibu v provokování. Často právě u něj bují malé výhonky budoucího šikanování. Stačí do někoho strčit, dělat na něj určitá gesta, poškodit mu svačinu, tzv. naléhavě žádat, aby někomu něco koupil, udělal, vyřídil atd. Jak se pak dítě má soustředit na vlastní obsah výletu?
Čím je dnes pěší výlet pro děti, když je rodiče vezou od dveří domku či paneláku ke dveřím školy? Nevozili by je až do třídy, kdyby to bylo možné? Představa fyzické aktivity je pro některé žáky a žákyně hrozná. Nejčastěji před pár lety vysedávaly u televize, před videem a u počítačů. Dnes polehávají s mobilními telefony a nemohou se od nich odtrhnout. Zatímco pro naše mládí bylo nejhojněji se vyskytujícím prostředím les, louka a hřiště, dnes už poznatek neplatí. Pro nás byla účast na pěším výšlapu výzvou, co dokážeme a kolik vydržíme a kam se podíváme. Pro současné návštěvníky a návštěvnice škol jde o zbytečnost, trápení a týrání. My jsme se při pochodu snažili nejen něco v okolí poznat, ale také pomoci slabším kamarádům a holkám, abychom ukázali, jací jsme kavalíři - a nakolik jsme silní a schopní. Prostě se předvést v kladném světle. A jak vyhlíží dnešek? Než někomu pomoci, raději si borci za nejbližším stromem zakouří a přihnou z propašované lahvinky. Následně se častují neslušnými výrazy, z nichž známá označení pro nejnižší stupně inteligence patří mezi nejpřijatelnější. Nezapomenou do sebe kopat, štípat se, škrtit a ničit si věci. Vždyť účové nic neřeknou a rodiče vše zaplatí. A vše podtrhuje hluk a chvástání.
Dá se ještě vůbec něco udělat, aby se školní zájezdy/ výlety staly zase něčím příjemným, na co bychom mohli jako dospělí s časovým odstupem vzpomínat? Avšak ani pro dnešek není zcela vyloučeno, že pár kladných zážitků si účastníci odnesou. Jestliže se někdo opije, něco někde ukradne, sbalí holku a oklame či poníží učitelku, lze z jeho pohledu uznat, že jde o docela slušný úspěch a o záležitost hodnou úcty, uznání a vzpomínky hned i po letech. Učitelé pochopitelně neprožívají výlety nijak příznivě. Za tak malý plat snášet takové martyrium a ještě být blízko tolika nástrah, rizik a nebezpečí kolem. Dokonce jsem slyšel, že jet s dětmi dnes na výlet je tak trochu jako dráždit hada bosou nohou a také stát jednou nohou v kriminále. Tak se mimochodem vyjadřují i profesionální řidiči nákladních automobilů.
Letošní červen a jeho zbytek by mohl být jiný. Třeba naplánovat a uspořádat školní výlet do některé země EU, kam máme nyní tak snadný přístup, pokud nehledáme práci, by se mohl stát kladnou výzvou a průlomem. Nebo snad budou naši školáci (chtít) dělat ostudu i venku?
