Článek
Většina turistů mířících do Egypta se sluní na plážích rudého moře. Bezpochyby se jedná o nádherná místa s úžasným podmořským světem. Kdo má ale raději blankytně modré čisté moře s pozvolným vstupem a jemným bílým pískem jako na karibských plážích, jistě nepohrdne kouzelným místem zvaným Marsa Matrouh.
Já jsem o tomto místě slyšel teprve před rokem od jedné známé, které tu byla na dovolené. Okamžitě jsem se sem chtěl po jejích ódách na tuto skvělou destinaci vydat a v prosinci loňského roku jsem začal hledat ideální hotel pro naši dovolenou. Donedávna byla celá oblast středozemního moře vyhrazena především místní bohaté klientele, takže hotelů, kam by se dalo cestovat, tu příliš není. Jeden ale nakonec přesně vyhovoval našim představám. Okamžitě jsem rezervoval zájezd a počítal dny do odletu.
Týden před odletem přišly pokyny k cestě, kde bylo uvedeno letiště příletu El Alamain. To byla první věc, která nás zarazila. Marsa Matrouh má přeci své vlastní letiště, proč tedy letíme na letiště vzdálené 200 km od Marsa Matrouh? Začali jsme tedy hledat přesnou adresu hotelu a zjistili jsme, že hotel, do kterého letíme, není ani zdaleka v Marsa Matrouh. Byl dokonce 250 km daleko.
Začal nám mírně stoupat tep. Cestovní kancelář lákala na hotel v Marsa Matrouh, na telefonní lince cestovní kanceláře při domlouvání podrobností zájezdu nepadlo ani slovo o tom, že by měl být hotel někde jinde. Tak co to má znamenat? Cítil jsem hořkost z podvedení a bál se, jak naše vysněná dovolená nakonec dopadne.
Špatný pocit z odletu do neznáma umocnilo ještě tříhodinové zpoždění letadla, které mělo technickou poruchu. Po dlouhém čekání, několikahodinovém letu, tahanicích na Egyptském letišti kvůli vízům a dvouhodinové cestě z letiště na hotel jsme konečně dorazili. Byla už tma, ale přivítání v hotelu bylo až nadstandardní. Po večeři jsme padli do postele a spali až do rána. Do krásného slunečného rána.
Hned druhý den za svítání jsem přestal být zklamaný z podvodu ze strany cestovní kanceláře. Hotel byl perfektní, ležel přímo u pláže z bílého jemného písku, který ovívaly vlny blankytně modrého moře s pozvolným vstupem, kdy i po padesáti metrech jsem měl hladinu vody po ramena. Cítil jsem se opravdu jako v Karibiku, ale za zlomek ceny.
Je pravdou, že podmořského života si tu moc neužijete. Středozemní moře prostě není to samé, jako Rudé. Nicméně zde ale zažijete luxus a pohodu, jakou byste jinde v Egyptě málokde našli.
Nakonec jsem pochopil, proč cestovní kancelář lhala v tom, kam nás posílá. Marsa Matrouh je přeci jen známější než Sidi Kirayr nebo Abusir. Taky bychom do těchto míst jen tak neletěli, chtěli jsme přeci do Marsa Matrouh. Nakonec ale nelitujeme. Do tohoto místa se s radostí vrátíme.
