Článek
Vyrazili jsme autem tak, jak to děláme už několik let. Prostě se s pár lidmi sebereme a jedeme. Krk jsme vybrali i proto, že je jako jediný chorvatský ostrov s pevninou spojen mostem. Takže odpadly starosti s trajekty apod. Chtěli jsme ostrov projet a pak se možná ještě vydat někam jinam. Na to už ale nedošlo.
Po čtyřech dnech na Krku jsme se nakrkli a jeli naštvaní domů. Cestou se nám to ale rozleželo a vlastně se nedivíme, že místní dělají s Čechy krátký proces. A podle nich to nebude dlouho trvat a bude to tak v celém Chorvatsku. Přitom na začátku problémy nebyly. Mluvili jsme anglicky, měli nás tedy logicky za cizince, ale neuměli nás zařadit do konkrétní země.
Proč jsou Češi na černé listině?
Vše se změnilo až ve chvíli, kdy jsme se mezi sebou popichovali a padlo pár českých nadávek. Tam se místní chytli a začali se pídit, odkud jsme. Když se dozvěděli, že z České republiky, tak se jejich chování zásadně změnilo. Začali za námi ve svých obchodech chodit, sledovali nás na každém kroku. Když jsme se ptali na důvody, sdělili nám, že Češi kradou. A že si málokdy něco koupí.
Docela jsme se divili, při pohledu na naše plné košíky jsme argumentovali, že to tak přeci není. Dozvěděli jsme se, že jsme výjimkami. Naši drazí spoluobčané prý chlastají pivo z plechovek, které tahají z kufrů aut jako králíky z klobouku. K jídlu si také koupí jen málo, místní nás odkázali na rodinku, která si podle nich dovezla několik štanglí salámu, hromadu konzerv a balíky balených vod.
Když se rozneslo, že naše skupinka se až na dvě výjimky skládá výhradně z Čechů, měli jsme po zábavě. Málokdo s námi chtěl vůbec mluvit, natož si povídat o životě v místní komunitě či se dát jen tak do řeči. Změnu jsme pocítili i na pláži, kde najednou lehátka nebyla zdarma pro „přátele“, ale za euro s platbou předem.
Už k nám nejezděte, vyberte si jinou zemi
Bohužel jsme se na vlastní oči několikrát přesvědčili o tom, že místní lidé to s Čechy opravdu nemají jednoduché. Potkali jsme několik hlučných skupinek, kteří „domorodcům“ automaticky tykali, hulákali na ně česky a vztekali se, když jim nebylo rozumět. Místní průvodce, který nás vzal na milost, protože jsme mu pravidelně dávali nějaké to „éčko“ od cesty a zjistil, že nemáme hluboko do kapsy, vysvětlil, že Chorvatsko se změnilo.
Podle něj už nepotřebují turisty za každou cenu, ale mohou si vybírat. A logicky „sahají“ po těch, ze kterých něco mají. Což většina Čechů není a prý by bylo nejlepší, kdybychom už k nim do země nejezdili. Podle něj je třeba Albánie krásná a ještě nás tam neznají. Uznali jsme, že má v mnohém pravdu, zároveň nás to ale dost naštvalo.
Nevozíme si řízky, netleskáme v letadle, nechlastáme piva z kufru. Přesto jsme s našimi spoluobčany, kteří toto praktikují, v jednom pytli. Tak díky vám, drazí Čecháčci.