Článek
Proč nejezdím do Chorvatska? Důvodů je několik a rád bych se v reakci na nechtěné české návštěvníky podělil o svoje zážitky. Pro většinu z naší české populace je Chorvatsko nejtradičnější přímořskou destinací. I já jsem s rodinou před mnoha lety vyrazil autem k tomu opěvovanému Jaderskému moři. Bylo to na konci 90. let, a my s těžce uspořenými financemi ve formě marek po mnoha peripetiích s velmi nepříjemnou chorvatskou policií dorazili do letoviska Crekvenice. Se dvěma malými dětmi a dospívající švagrovou jsme zaparkovali a šli se poprvé vykoupat do moře. Po chvíli jsem se vydal do auta pro pití a další potřebné věci. Záhy jsem však s hrůzou zjisti, že tam auto není. Vlastně, všechna auta co tam stála, tam už nebyla. Pouze bos a v plavkách jsem po nějaké době pobíhání narazil na policajta, který mi vysvětloval, že všechna auta byla odtažena včetně toho našeho. Ptal jsem se jej proč, a on mi řekl, že jsme všichni stáli v zákazu stání. Řekl jsem mu, že tam žádná taková značka není, on, že je za rohem a měli jsme si jí všimnout! Jak jsem později pochopil, byl to oblíbený trik chorvatské policie, jak zajistit co nejvíce pokut z kapes neznalých návštěvníků. Potom blahoskloně ukázal na viadukt tyčící se v dálce nad údolím. Tam je tvoje auto, tam si pro něj běž, pravil. A tak jsem po rozžhaveném asfaltu nedobrovolně a bosky běžel, či spíš letěl těch několik kilometrů vstříc svému osudu. Zatímco žena, dvě malé děti a švagrová čekaly v cizí zemi, v příšerném vedru, ale alespoň v moři či u něj bez prostředků a vody, já doběhl na obrovské oplocené prostranství pod viaduktem plné odtažených aut. Na vrátnici mi policista s policistkou řekli, ať si své auto najdu sám, nejprve však zaplatím 200 marek pokuty. Víte, v té době to byly zásadní peníze a hrubý zásah do rozpočtu mladé rodiny na dovolené. Auto jsem našel a nakonec se nám podařilo najít i levné ubytování u milé paní Nedy. Chorvatská policie nás však hned ze startu připravila o dost prostředků, takže jsme se museli uskromnit. Už tehdy bylo z těch lidí cítit, jak tíhnou k Němcům a na Čechy pohlížejí s despektem. Do Chorvatska jsem se pak vydal ještě dvakrát. Chování k nám, české populaci, bylo však vždy stejné, a to mě odradilo. Měl jsem štěstí, projel jsem více než 50 zemí a navštívil mnoho jiných letovisek a moří. Za sebe mohu vzkázat všem Čechům, jeďte se podívat jinam, je mnoho daleko krásnějších a levnějších míst, kde si vás budou jako hosta vážit. Nechte milé Chorvaty, ať si v tom svém přímoří mají ty své oblíbené Němce a ukažte jim, že máte svoji hrdost a úroveň, tak, jako jsem to udělal já. Mě v Chorvatsku už neuvidí. Mám dostatek prostředků, které rád utratím jinde u slušných a milých Řeků, Italů, Indonésanů, Thajců atd, atd… Země, která krom moře nemá nic, která je postavena na ždímání svých návštěvníků, jen co do ní vjedete. Země, kde by vás nejraději stáhli z kůže a běda, když dobře ve velkém neplatíte, tak jste póvl, a to v jejich očích, milí Čechové, jste!
