Článek
Cestuji na vlastní pěst a s cestovkou jsem nebyla už dlouho, nemám s tím dobré zkušenosti. Jenže moji rodiče chtěli jet k moři a pozvali mě s tím, že pojedeme s cestovní kanceláří. Kývla jsem na to, abych jim udělala radost. Jenže kdybych věděla, jaké to bude, nejela bych ani zadarmo.
Nechala jsem vše na rodičích a konečným výběrem byl Egypt, proč ne. Začalo to dvouhodinovým zpožděním, které by se ale dalo prominout, protože se to zkrátka může stát. Se Smartwings jsem v minulosti létala, takže to znám a nic mě nepřekvapilo.
Na to, že byl hotel čtyřhvězdičkový, jsem nečekala takovou špínu a starý nábytek. Chtěla jsem nad tím mávnou rukou, ale jakmile jsem v koupelně našla plíseň a zahlédla švába, okamžitě jsem chtěla měnit, jenže nový pokoj byl to samé. Upřímně, já si toho už moc nenechám líbit a pokud za něco dám peníze, chci, aby to za to stálo. Zaplatili to sice moji rodiče, ale to nic na věci nemění.
Potřetí už jsme byli jakž takž spokojeni a zůstali v pokoji. Výhled na silnici, kde byly popelnice, jsme už neřešili. Jídlo v hotelu bylo katastrofální, a to nejsem žádný vybíravý člověk. Očekávám prostě nějaký standard, kterého jsme se nedočkali ani náhodou, nemluvím ani o službách personálu.
Jediné, co za to opravdu stálo, bylo moře a pláž, ale to nebylo nic překvapivého, moře je v Egyptě jednoduše krásné. Takže koupání a šnorchlování jsem si užila, ale hotel byl jedna velká katastrofa.
Nepředvedla se ani cestovní kancelář. Když jsme si dali schůzku s delegátkou, abychom jí sdělili problémy se šváby, plísní i jídlem, nechtěla to řešit. Řekla, že toho má k řešení hodně a že nemá čas na takové věci. Říkala to sice mile a omluvně, ale k čemu nám to bylo? Čekali bychom nějakou snahu o nápravu, kompenzaci nebo napravení reputace. Ani jedno se nekonalo a já jsem se přesvědčila, že s cestovkou už opravdu nikdy.
