Článek
Svého budoucího manžela Jana poznala na chmelové brigádě. Byl o pět let starší, takže si ji dlouho nevšímal tak, jak si přála. „Mě bylo tenkrát osmnáct, spíš takové pískle, ne dospělá žena. Takže jsem ho chvíli ztratila z dohledu,“ usmívala se žena, pro kterou byla vždycky rodina na prvním místě. S Jaroslavem se znovu potkali za dva roky. A to už bylo úplně o něčem jiném. Líbila se mu a ona byla na řadě s tím, aby dělala drahoty. Vydržela to ale jen pár měsíců.
Přečkali spolu i požár domu
Začali spolu chodit a rok a půl poté se konala svatba. Brali se v Brně, odkud její novomanžel pocházel. „Nějak jsem tušila, že mi bude Morava souzená. A stalo se to přesně tak, jak jsem předpokládala. Nevadilo mi to, naopak. Prahy jsem měla až po krk a stejně mě tam nic nedrželo. Postavili jsme si dům kousek za Brnem a žili jsme opravdu spokojeně.“ Vychovali spolu dvě děti. Syn žije v Austrálii, kde má obchod se surfařskými potřebami, dcera vystudovala medicínu.
Samozřejmě to není tak, že by nikdy neměli krizi. Problémy přišly, někdy byly docela velké. „Třeba když nám dům shořel. To jsme byli opravdu na dně, moc jsme toho v té době neměli. Žili jsme v podnájmu, ale postavili jsme se na nohy a domek postavili znovu. Už ne tak velký, ale našim potřebám stačil. Tenkrát jsem si myslela, že máme to nejhorší za sebou a už nás nic nerozdělí.“
Mizí cennosti i peníze
Zhruba před rokem se však Jana dozvěděla, že se její manžel stýká s jinou ženou. „O pětadvacet let mladší, nechápu, co s ní dělá, když doma někdy ani není schopen vstát z postele. Má potíže s klouby,“ vysvětlovala. Přesto už je dokonce i někteří jejich známí viděli, jak se s ní vodí za ruku po Brně. „Hrozně mě to naštvalo. Ani ne to, že někoho má. V mém věku už k věcem přistupuji jinak, než dřív. Vytočilo mě to, že se s ní producíruje veřejně a dělá ze mě hlupačku.“
To se ale nakonec ukázalo jako ten menší problém. Jaroslav totiž bez vědomí své manželky vybíral peníze a prodával i nějaké drahé věci, aby se před svojí milenkou ukázala. „Nevím, co po něm chce ona a co on dělá ze své vlastní vůle. Nic to ale nemění na tom, že nám z domácnosti zmizelo pár docela cenných starožitností. A na účtu chybí značná částka peněz.“
A aby toho nebylo pro Janu málo, tak ji manžel řekl, že jí do toho nic není. „Vůbec jsem nechápala, co si jako myslí. Jakmile si tu ženskou našel, začaly se prostě dít hrozné věci. A nekončí to. Netuším, co s ním mám dělat. Přeci nepůjdu na policii a neudám ho. Ale také nechci čekat, až všechno rozfofruje a na podzim života nám nic nezbude. Poslední nadějí jsou naše děti, vše jim řeknu. A snad mu domluví.“
Zdroj: autorský článek
