Článek
Mezi dobré zkušenosti patří, aby měli lidé možnost se podívat na místo svého budoucího působení. Danému účelu slouží DOD, tj. Dny otevřených dveří. Pořádá je kromě firem a podniků rovněž řada škol. Bezesporu mají svůj význam. Třeba aby budoucí studenti a studentky viděli, jaké je čeká prostředí, až se jim podaří ukončit ZŠ.
Někdy zmíněný druh příležitosti dostanou také malé děti v MŠ. Takže se mohou podívat do skutečné ZŠ, kam zanedlouho nastoupí. Název akce není důležitý. Spíše půjde o její obsah a jak bude vše spatřené a vyslechnuté působit na příchozí jedince. Na jedné ze škol měli malí návštěvníci a návštěvnice možnost v doprovodu svých rodičů nahlédnout na řadu míst a vyzkoušet si, jak se sedí v opravdické školní lavici. Zavítali také na velké sportovní hřiště atd. Zdá se, že akce neměla chybu.
Ovšem nějaký stínek by se našel, aniž bych cokoli myslel špatně. Na adresu organizátorů už vůbec ne. Jim patří velké poděkování, které jim možná pár rodičů vyslovilo. Oč se jednalo? Především bych si povšiml chování dětí, které do školy od září nastoupí. Jeví se mi správné, rozumné a současně přirozené, že pokud někam přijdu na návštěvu, budu se chovat především slušně. Dále bych zde použil pojmy jako umírněně, ohleduplně, skromně, spíše potichu atd. Jenže příchozí budoucí školáci se projevovali mnohem hlasitěji. Cožpak při sportovních disciplínách o rozsáhlou potíž nejde. Oni se ale nedokázali ukáznit ani na místech a při úkonech, kde vyvstala potřeba. Ještě větší trampotu bych viděl, že s nimi rodiče nic nedělali! Až na výjimky nezaznělo varování a upozornění, jak se mají chovat. Proto jsme viděli obrázky, ke kterým lze doplnit pojmy jako rozpustilost, neukázněnost, rozcápanost a drzost.
Jak asi každý uzná, půjde o projevy a zvyklosti, které budoucímu vzdělávání budou dost překážet. Jako moudré se mi jeví, že by nejpozději od čtyř let věku měli rodiče pracovat na přípravě svých dětí na zvládnutí nároků v době povinné školní docházky. Nejlépe promyšleně a cílevědomě. Jako konkrétní příklady mě napadají, že každodenním nácvikem se stane sezení u stolu. Pokud možno v klidu. Čas je třeba postupně prodlužovat a před nástupem do ZŠ se dostat minimálně na dvacet minut. Pokud bude dítě lepší a trénovanější, tím lépe pro něj samotné, pro rodiče, ostatní děti a samozřejmě i pro paní učitelky. Pokud bude mnohé jinak a ony budou muset hlavní pozornost místo vyučování věnovat vysvětlování základních zásad chování, neustálému napomínání, řešení výchovných a kázeňských záležitostí, kam se děti vzdělanostně dostanou? A ani raději nepřipomínám jejich evidentní závislost na široké nabídce moderních informačních a komunikačních technologií. Kdo by se divil, když je podporována a pěstována od doby ležení v kočárku a v postýlce? Mám na mysli čas, kdy dítě ještě nechodí. Přesto delší čas hledí na displej. Možná si umí „produkci“, aby neotravovalo, samo pustit?
Jak postupují rodiče? Většinou zaujímají tzv. svobodný postoj. Dítě nemá úkoly a povinnosti, často mu chybí hranice a pravidla. Pokud byla stanovena, málokdo dbá na jejich vyžadování a dodržování. Natož důsledně. Ano, matky a otcově mají hodně úkolů a starostí. Pořád zde leží významná otázka - proč si vyráběli potomka, když na něj nemají čas? Leckdy ani ochotu a schopnost se o něj starat a řádně ho vychovávat. Nemluvě, že se dostávají na kordy s platným zákonem. Ale až sem zabrousit nechci. Dospělí by se ve škole měli připravit, že od září bude zase o něco hůře.