Článek
Když já řeknu své nároky. Lidi okolo vyprsknou smíchy.
Jako vážně? Tak to hodně štěstí. Zůstaneš navždy sama. A jiné podobné reakce směřují na mou adresu.
Jasně, pokud si jiná vysní svého plavovlasého prince na bílém koni, vše je v pořádku. Ale já chci asi marťana z vesmíru.
Ne, nebudu tady celý článek moralizovat, jak je alkohol ve společnosti velmi tolerovaná droga, děcka kouří a vapují už od páté třídy, a všichni si potřebují zdobit kůži piercingy či tetováním.
A to, jak jsou někteří schopni vyzkoušet i kdejakou drogu nebo část výplaty utopí v gamblingu, s tím ani nebudu začínat.
Ale řekněte mi upřímně, jsem opravdu tak nerealistická?
Nevadí mi, pokud si občas dá sklenku třeba na Silvestra nebo na oslavě svých narozenin nebo že jednou na střední škole zkusil trávu, ale nechci, aby každý pátek trávil v baru.
Jsem možná ochotná přivřít oči nad malým tetováním, které není pořád na očích.
Asi je na čase si přiznat, že jsem zkrátka puritánka s přísným morálním kodexem a požadavky, ze kterých nehodlám jen tak slevit.
Ale možná si radši stát za svým a dožít život doma s osmi kočkami, než žít s někým, jehož životní styl nesouzní s tím mým.
