Článek
Tuhle však do jednoho vlaku plného lidí vstoupil chlap se psem. Pes byl očividně vyklepaný, možná trpěl nějakým traumatem nebo úzkostí.
Celou půl hodinu cesty pes kňučel a byl nešťastný.
Častou odpovědí páníčka bylo zasyčení jednoho slova: „Ticho!“
Ale kdo tomu psovi koupil jízdenku? Kdo ho doprovodil do vlaku?
Ano, sice to nebylo to úplně nejhorší chování, jenže k uklidnění psa rozhodně nevedlo.
Ten byl akorát každou chvílí víc a víc zoufalý.
Možná zrovna neměl jinou možnost a prostě musel vzít psa s sebou, ale jeho uklidňovací metody, kromě psa, zneklidňovaly i mě.
Je to jenom zvíře, které nechápe do hloubky funkci našich lidských vynálezů. Pro nás je to pouhý dopravní prostředek.
Pro psa obří škatule plná zvukových vjemů, které mohou být pro jeho citlivý sluch velmi znepokojivé.
Příště by bylo možná pro pána, a především psa, lepší zvolit jiný způsob cestování. Nebo si nechat od veterináře doporučit léky na uklidnění pro psy, které pomohou zmírnit jeho úzkosti.
