Článek
Nástup kapitalismu
S nástupem kapitalismu se rozmohlo i tzv. tunelování. Tento termín označuje systematické a velmi troufalé rozkrádání firem a bank menší skupinkou lidí.
Zajímavost: Jde o velmi unikátní české slovo, které má doslovný překlad jen v pár jazycích.
Harvardské fondy
Emigrant Viktor Kožený se vrátil do Československa jako úspěšný finančník z Harvardu. Sliboval lidem, jenž mu odevzdají svou kuponovou knížku, desetinásobný výtěžek. Na lep mu skočilo přes 800 000 lidí.
Viktor Kožený tak ovládl Harvardské privatizační fondy, získal akcie okolo padesáti českých podniků v nominální hodnotě několika miliard.
Později začal se svými komplici po částech vyvádět peníze z akcií do daňových rájů, kde měli síť svých firem.
Kožený byl později za jeho nepřítomnosti odsouzen k deseti letům vězení, zatímco si užíval na Bahamách. Česká vláda po Bahamách požadovala jeho vydání, ale nikdy se tak nestalo.
Podvod s lehkými topnými oleji
Tady nešlo o žádný dokonale promyšlený plán, ale jednoduchou fintu. Lehký topný olej byl na rozdíl od motorové nafty od daně téměř osvobozen.
V papírech byste našli, že olej směřuje do tepláren a jiných podobných provozů, ale pachatelé ho chemicky vyčistili a u pump ho prodávali jako naftu.
Peníze ušetřené na dani si nechávali pro sebe.
Šlo o výnosný byznys, kterého se chytlo nejen mnoho malých podnikatelů, ale také velkých hlav podsvětí.
Později docházelo kromě policejních razií, i k nájemných vraždám, válkám gangů a vydírání.
Vláda nereagovala dostatečně rychle a tak byl náš stát okraden v přepočtu o 50 až 100 miliard Kč.
Málokterého viníka se povedlo potrestat. Často chyběly důkazy nebo se pochybně ztrácely.
Mostecká uhelná společnost
V polovině 90. let se skupinka manažerů rozhodla tuto firmu koupit sama pro sebe.
Mělo to jediný háček - neměli peníze. Vymysleli tak plán, jak na koupi uhelné společnosti použít peníze z ní vytěžené.
Skrz švýcarskou firmu Appian Machinery, kterou ovládali, přesvědčili vládu Miloše Zemana v roce 1999, aby jim byl prodán zbývající podíl, jenž činil 46 % akcií.
Tvrdili, že jsou jediní, kdo dokáže firmu zachránit, a tak jim vláda prodala firmu za 650 milionů Kč.
Firma Appian Machinery si od švýcarských bank půjčila 4 miliony Kč. Neručila však svým majetkem, ale 4 miliardami Kč, které patřili Mostecké uhelné společnosti.
Státu ve finále zaplatili jen zlomek skutečné hodnoty.
O čtrnáct let později se vše provalilo a hlavní aktéři čelili žalobě z podvodu a praní špinavých peněz.
Někteří sice byli potrestáni, ale víceméně se případ řeší do dnes, jelikož do něj bylo zainteresováno mnoho členů vlády.
Kreditní a průmyslová banka
Byla založena v roce 1993 a padla jen o tři roky později.
Manažeři poskytoval mnohamilionové úvěry úzkému okruhu spřízněných firem, které často patřili akcionářům a manažerům samotné banky.
Úvěry byly často zcela nezajištěné nebo byly zajištěné bezcennými aktivy (nadhodnocené nemovitosti, akcie fiktivních firem) a nikdy nebyly splaceny.
Ke vší smůle musel veškeré škody zaplatit stát prostřednictvím fondů pojištění vkladů a české konsolidační agentury. Jednalo se celkem o 12 miliard Kč.
Jeden z hlavních aktérů, Antonín Moravec, byl po letech stíhání jako jeden z mála odsouzen k trestu odnětí svobody.
Radovan Krejčíř
Ovládl se svými kumpány společnost Bena s.r.o., která uzavřela smlouvu o skladování paliva s firmou Tukový průmysl Ostrava. Tento obchod se však nikdy neuskutečnil.
Ačkoliv bylo vytvořeno několik fiktivních pohledávek a smluvních pokut vůči Tukovému průmyslu.
Státní společnost Čepro a.s. bylo právním nástupcem části tukového průmyslu. Krejčíř tak později začal fiktivní pohledávky, které mezitím narostli na 3 miliardy Kč, po společnosti vymáhat.
Celou kauzu skupina vystavěla na složité síti právních smluv a právních kliček.
Chtěli pomocí nich přesvědčit soudy nebo rozhodce, že nárok je oprávněný a nechat si od státní společnosti vyplatit miliardy za nic.
Vše prasklo v roce 2005, kdy byla provedena razie do luxusní Krejčířovy vily v Černošicích u Prahy.
Během domovní prohlídky pachatel utekl.
Usadil se v Jihoafrické republice, kde v trestní činnosti pokračoval. V této zemi byl později odsouzen za pokus o vraždu a únos.
Mezitím byl za své nepřítomnosti v České republice odsouzen v několika kauzách včetně připravování tunelů na Čepro k patnácti letům vězení.
Společnost Čepro a.s. byla nakonec zachráněna a o peníze nepřišla. Tento případ ukázal zranitelnost státních podniků a drzost některých jedinců.
