Článek
Dvě ženy si na deset dní zažijí život té druhé. Kdo tento koncept nezná, asi žil poslední dvě desetiletí v pralese bez doteku lidské civilizace. Během této doby jste mohli vidět mnoho rodin z různých poměrů, heterogenní i stejnopohlavní páry.
Někteří se ptají, jak tato show může stále existovat, a podle mě je důvodů spoustu. Samozřejmostí je dnes čím bizarnější, tím lepší. U nás si občas ťukáme na čelo, co za blázny to zase vybrali, oproti zahraničním verzím je ta naše slabý odvar. Pokud jste neviděli, jak to vypadá, když se vymění satanistka a zarytá křesťanka nebo když má tříleté dítě pod palcem celou rodinu, nevíte, co je to ten pravý bizarní obsah. Ne že by nebyly výjimky, kdy se vše neobešlo bez hádek, křiku, slz a vyhrocených reakcí malého Tondy, jemuž náhradní matka zakázala hrát po desáté večer Minecraft, ale přesně tohle tahá lidi k obrazovkám.
Někteří jedinci mohou pořad brát jako terapii, ať už je účastníkem či divákem. Chvilkama se zdá, že se sem tam najde pár, jenž výměnu bere jako bezplatnou rodinnou poradnu. Žena řekne: „Úplně mi to otevřelo oči!“ a muž: „Už bez ní nikdy nechci být.“, protože po deseti dnech s jednou uvřeštěnou fúrií je ta jeho úplný beránek. Divák u televize si oddychne, že na tom možná není zas tak zle poté, co se denně porovnává s kdejakou Marunou od vedle, která má každý den napečeno, navařeno, dům jak z katalogu Ikey, vyšňořená je jak do divadla a její manžel pracuje jako ředitel banky. Možná se spokojí s tou svou uřvanou Martou, která se neustále vzteká kvůli zvednutému prkénku a nebo se smíří s tím, že jejich Pepa není samý sval a nesplní vše napoprvé, vždyť opravu toho toustovače slibuje teprve měsíc.
Zatím se nezdá, že by měla „Výměna manželka“ skončit, ale bůh ví, jak to bude dál. Dokud se diváci do sytosti nenabaží špindír, jenž se myjí jednou týdně, sešité rodin se svými problémy a lidského neštěstí, jen tak ke konci nedojde.
