Článek
Ulice a Ordinace v růžové zahradě, opravdu tyto seriály stále potřebujeme? O těchto seriálech už poslední roky kolují vtipy a memes, že je seriál Ulice už tak nudný, že můžete tak akorát počítat, kolik paní Zdena prodala rohlíků nebo říkat, že se na tento seriál budou dívat i děti našich dětí. Navíc je vidět, jak tvůrci neví coby a vykrádají čím dál více západní kulturu, každý druhý pije, hulí, podvádí svého partnera, píchá si heroin a bere střelné zbraně do školy. U Ordinace jenom čekáte, kdy se objeví Čestmír Mázl z budoucnosti nebo že jejich tvůrci museli přečíst už tolik naučných materiálů o medicíně, že se nedivíte, proč už nemáme lék na rakovinu a vymýcenou půlku nemocí.
Ale nejde pouze o české klasiky, které jsou tady s námi víc jak dekádu. Čím dál víc jsou pro mě nesnesitelné seriály (Zoo, Slunečná, Dobré zprávy, Jedna rodina, Osada), kam cpou pořád ty samé herce, např.: Eva Burešová, a i zápletka je stále stejná. Ústřední dvojice, jenž má pramálo společného, se do sebe zblázní, pak je tady žárlivá mrcha, úlisný úředníček, kterému jde jen o vlastní prospěch, ta neuvěřitelně hodná holka, co se pro všechny roztrhá a můžeme pokračovat. Už po prvních dvou dílech plných klišé je i vašemu psovi jasné, kdo si koho vezme, kdo s kým skončí a jak to celé dopadne. Vážně se nezmůžeme na něco víc, než tyhle přihlouplé ptákoviny? Televizní produkce má peníze na to, aby sedmkrát do roka vypustila do éteru tenhle brak, i když by dohromady měla peníze na natočení pořádného seriálu, jenž by přilákal mnoho diváků.
Přesto mají takové seriály docela vysokou sledovanost, lidé jsou prostě zvědaví, co se dá dělat. Už jsem ale také slyšela a četla, jak se taková televizní sledovanost u seriálu či filmu měří. Údajně stačí, abyste se na film dívali pouhých pět minut a už jste započítaní do průměru. A je jedno, že jste si mysleli, že už dávno jede vaše oblíbená show, přesto tam stále běží poslední minuty předešlého filmu a místo toho abyste seděli u televize, dřepíte na záchodě. Algoritmu je to šumák.
