Článek
Já jsem tvůj rodič, ty mě budeš poslouchat a ctít, stůj, co stůj!
Tak takové přesvědčení ale mají někteří rodiče ještě v roce 2024. Ale je to dobře? Nedávno jsem byla svědkem, jak maminka několika dětí, myslím, že měla 4, na ty děti dost nehezky vyjížděla. Až to přeháněla. A potom jsem viděla, jak dává fotky na Facebook, jak svoje děti miluje. Ale já viděla, co jsem viděla, tak jsem si říkala, že to je fakt hustá přetvářka dneska na těch sociálních sítích. Ale o tom jsem prioritně psát nechtěla.
Dětství je důležité, více, než si myslíme
Ne každý má pohodové dětství. Já sama bohužel mohu říct, že jsem neměla zrovna dvakrát pěkné dětství. Ale matka si myslí, že mě vychovala skvěle na výbornou. Kdepak. Ta se ke mně chovala jako k onuci. Často jsem si vyslechla, že jsem kráva a měla jsem od svojí vlastní matky modřiny. Nemohla jsem nic, protože o mě říkala, že jsem líná. Přitom jsem se doma snažila pomáhat, ale nikdy to nebylo dle jejích představ. A otec? Ten se mě sice snažil zastávat, ale často dostal na výběr, takže byl mezi dvěma mlýnskými kameny. Do teď má z mojí matky vítr a bojí se jí nějaké věci říkat. Chápete to? Já ne.
Kam tím směřuji? Respekt dítěte k rodiči je v pořádku. Ale neměl by být podnícen tím, že si ten respekt buduje rodič násilím nebo nadávkami. A ještě navíc, pokud jsou na denním pořádku. Ale i rodič by měl svoje dítě respektovat. Však dítě je také lidský tvor, který má city. A už i to dítě dokáže vnímat, jak rodiče mezi sebou fungují. Rodiče dítěti ukazují, jak bude v budoucnu žít. Ponese si svoje vzorce do svého budoucího života. Ale ne vždy to jsou správné vzorce. To si každý musí sáhnout do svědomí sám, co svým dětem ukáže. Když budeme ukazovat dětem zlo a násilí, budou k němu mít blízko. Když dětem budeme ukazovat lásku, tak budou mít blízko k lásce. Ale také to není vždy pravidlo. Stačí se chytnout špatné party a je vymalováno.
Tak ty neposloucháš svoje rodiče? To jsi spratek!
Ano, jsou děti, které se vyloženě jako spratci chovají. To znamená, že skáčou svým rodičům po hlavě a neposlouchají vůbec. Ale když už je dítě větší, například v pubertálním věku a chce, aby ho rodič respektoval, jeho názory, jeho starosti, nálady, to je něco jiného. Není lepší mít kamarádsky postavený vztah rodič vs. dítě? Než aby dítě raději doma nic strachy neříkalo? To jsem také měla já. Bohužel. A proto se snažím svoje děti vychovávat s láskou a rodičovskou oporou.
Chtěla jsem jenom narazit na to, že když rodič chce, aby ho dítě respektovala - mám na mysli ten pozdější věk, kdy dítě třeba prochází už pubertou, měl by i rodič respektovat dítě. Hlídat ho na každém kroku není správné. A proč? No protože Zakázané ovoce nejvíce chutná. Ale co se potom děje? Dítě láká právě to zakázané ovoce. Umět spolu mluvit. To je hodně důležité. Nejenom dospělí mezi sebou, ale i rodič s dětmi. Je to celé jenom o komunikaci a nastavení emocionálních, empatických hranic vzájemně.
Rodiče, děti, rovinný vztah
Každý normální rodič chce, aby z jeho dětí vyrostlo něco pořádného. A co to sebou ale přináší? Pro rodiče i nějaké ty oběti. Tak to v životě funguje. Ale stojí to potom za to. Mít děti neznamená, že člověk bude sedět doma uvázaný jako pes u boudy. S dětmi se toho dá také hodně prožívat. Ale ano, někdy je to hodně náročné. Někdy si potřebuje rodič odpočinout, zvláště maminky.
Je třeba si v rodičovství, v rodině, najít ten správný směr komunikace, chování. A potom je to všechno snadnější. Ale všeho s mírou. Aby vzájemný respekt fungoval. Nejsem zastáncem volné výchovy. Ale také nejsem zastáncem výchovy tvrdým bitím, fackami, nadávkami. Snažíme se o tu zlatou střední cestu.
Když rodiče chtějí, aby je dítě respektovalo, musí i rodič respektovat dítě. Ne, že si dítě bude diktovat, co chce nebo nechce. Ale umět spolu komunikovat. A ctít se vzájemně. Ne nuceně. Já dodnes respektuji, že mám rodiče, ale nemáme spolu zrovna dvakrát dobrý vztah. Možná je to škoda, ale já jako dítě svých rodičů, v této chvíli nic už s tím neudělám. Jenom to, že budu sama lepší rodič pro svoje děti.
Jaké jste měli dětství vy?
