Článek
Dejte jim volnost, nechte je v klidu rozvíjet
Dnešní pomůcka pro výchovu dětí. Nemůžeme na děti tlačit, vyvíjet nátlaky a musíme je nechat volně rozvinout jejich povahu. Neexistuje ale univerzální měřítko na to, jak bychom děti měli vychovávat. A víte proč? Co funguje na jednoho, nemusí fungovat na druhého. Každé dítě, stejně jako dospělý, má svoji specifickou povahu. Někdo je introvert, někdo melancholik, někdo flegmatik a někdo cholerik. S jednotlivými povahami se musí pracovat jinak. Jak u dětí, tak i u dospělých. Jenomže se do dnešní doby ještě prolínají metody, které se používaly dříve, a ne vždy to je v pořádku.
Je v pořádku nechat svoje děti volně rozvíjet, ale není v pořádku nechat je, aby vám řídily život. To není dobré. Hlavně potom v pubertě, kdy s nimi cloumají čím dál více hormony. A rodičům potom akorát tak tečou nervy. Někdy se nestačím divit, jak se děti dokáží chovat ke svým rodičům. Jak jsem již několikrát psala a opakování je matka moudrosti, nejsem pro volnou výchovu, ale rodič by měl mít přehled, co jeho dítě dělá, s kým se kamarádí. A měl by umět se svými dětmi komunikovat.
Drzost nade vše
Bohužel už i ve školce jsou někdy děti drzé. Ale učitelky, učitelé s tím nic nezmůžou, protože holt je taková doba. Kde jsou ty časy, že děti přirozeně měly respekt k vyučujícímu? Dnes si učitel nemůže pomalu dovolit zvednout ani na ty děti hlas. Protože by mohl být popotahovaný u soudu. A ano, už ve školce se některé děti neumí chovat k učitelům, natož ke svým rodičům.
A je úplně jedno, že ty děti jsou vlastně drzé, nevychované. Učiteli mohou skákat po hlavě, dělat si co chtějí. A jak to asi tak potom funguje doma? Každý z nás dospělých si prošel pubertou. Jasně, většina z nás blbla, protože to k pubertě patří. Ale dnešní pubertální děti? Doslova hrůza. Stačí se podívat kolem sebe. Nepozdraví, móda nic moc, rodiče nikde. Rodiče totiž musí makat, protože platy jsou nic moc a za něco člověk musí žít. A to se potom podepisuje na času rodičů, který tráví s dětmi. Mě osobně by vadilo nemít přehled, kde moje dítě tráví čas a s kým.
Moderní doba, kvalitní lidé chybí
Ano, je to tak. Kvalitních lidí bohužel ubývá. A to právě plyne z dětství. Na nás rodičích je (ne, bohužel na nikom jiném), abychom našim dětem ukázali, jak se správně mají chovat. V dětství, dospělosti. Co mě vždycky dokáže konsternovat, tak to, že osoby, kterým chybí jakési morálno, mívají hodně dětí. Ale už jim nedokáží ukázat tu správnou cestu.
Není v pořádku spoléhat se na stát, že se o mě postará. Není v pořádku ukazovat dětem, že když si budu otvírat ústa tam, kde to není vhodné, něčeho v životě docílím. Je v pořádku věnovat se dětem, formovat jim správný náhled do jejich budoucího života. Ale nedávat jim totální volnost, aby si potom myslely, že jsou někdo a můžou vše. I tací mezi námi jsou.
Drzost v pořádku také není. Ale co zase pro změnu v pořádku je mít někdy ostré lokty. Ale společně s těmi ostrými lokty by měl člověk mít i úctu. Ta žalostně mezi lidstvem chybí. Začíná to v dětství a v dospělosti končí. To si ale musí každý z nás sáhnout do svědomí, jak se chováme k ostatním.
A proto ukazujme svým dětem, jak se správně mají chovat. Ve školce, ve škole. Ke spolužákům, učitelům, všem ostatním. Neúcta a drzost nejsou to pravé ořechové, i když se může zdát býti to frajerské.
