Článek
České Budějovice – Baník Ostrava 0:4
Baník splnil povinnosti a připsal si očekávané tři body. Ostravané nic nepodcenili a k zápasu přistoupili zodpovědně. Budějovické obraně zatápěl zejména Matěj Šín, který tak v tomto ohledu výtečně zastoupil zraněného Ewertona.
Od Budějovic jsem toho čekal podstatně více. V předchozích utkáních jsem chválil jejich herní progres a přál jsem jim, aby se to konečně projevilo i na zisku bodů, ke kterým jim v předchozích jarních kolech chybělo jen málo. Tentokrát mě ale lítost přešla, jelikož strůjci tohoto debaklu byli především sami domácí. Herní výkon Dynama opět připomínal hororový podzim, a ani střídání se absolutně nepovedla. Bilance rohů (2:16) a střel na branku (2:11) už jen dokresluje, jak moc byli Budějovičtí bezzubí. Groteskní šňůra proher se tak natáhla už na 28 zápasů.
Hradec Králové – Jablonec 1:1
Jak jsem taky předpokládal, hrál se kvalitou nadstandardní ligový duel. Domnívám se, že i v tomto zápase Hradec ukázal, že je na svém vlastním hřišti ve svém živlu, což ostatně pocítily i mnohé týmy z nejvyšších pater tabulky. Na druhé straně také adept na boj o evropské poháry v podobě Jablonce dokazoval, že letos právem patří mezi obávané soupeře. Za svou aktivitu byl ve třiatřicáté minutě odměněn brankou Jawa. Zlomovými momenty utkání se ukázaly být další neproměněné šance Jawa a Aléguého, které zlikvidoval domácí brankář Zadražil. Pokud by se totiž Jablonci podařilo odskočit na rozdíl dvou branek, tak by se Hradec už svému soupeři pravděpodobně vzepřít nedokázal.
Hradci prospělo poločasové střídání a změna rozestavení. Domácí ožili, což vyústilo v gól střídajícího Kučery. Votroci měli v tu chvíli vše ve svých rukou, vaz jim ale zlomil stupidní faul a následné vyloučení zkušeného Petráška, který dostal před útočnou standardkou nutkání ohnat se loktem po Štěpánkovi. Pro Petráška se jednalo již o druhou červenou kartu v sezóně, Hradec jich celkově nasbíral už šest. Větší sbírku má jen Karviná. Hradec ale oslabení sehrál dobře, a tak střetnutí skončilo dělbou bodů.
Sigma Olomouc – Sparta Praha 1:2
Fotbalisté Sigmy sahali po druhém skalpu mistrovské Sparty v sezóně. Zorvan, který gólem reagoval na trefu Kuchty, se však vzápětí proměnil z hrdiny za smolaře, když se mu po faulu Vitíka nepodařilo proměnit penaltu, která by znamenala vedení Olomouckých. Po protiútoku tak naopak o těsné výhře Sparty rozhodl střídající Olatunji.
Myslím, že především s přihlédnutím na výkon ve druhém poločase si Sigma nezasloužila prohrát. Když deset minut před koncem saháte po třech bodech, ale nakonec odcházíte s prázdnou, tak vám to v hlavě ještě pár dní zůstane. Olomouc tak trochu urazila štěstí svou neproměněnou penaltou a dost smůly si vybrala i při tečovaném pokusu Navrátila, který nastřelil tyč. Je však vidět, že mají s Moravany problémy i nejvyspělejší tuzemské týmy, s nimiž Sigma dokáže reagovat na vysoké tempo hry, což je obzvlášť pro mladé hráče výborná vizitka. Právě mladší ročníky v dresu Olomouce budou v létě jistě velmi žhavým zbožím. Sigma se tak bezpochyby vydala tou správnou cestou.
Sparta příliš neoslnila, dvě jména ale vypíchnout musím. Tím prvním je Honza Kuchta, který po svém návratu opět pookřál a týmu přispívá nejen svou produktivitou, ale i celkovým přístupem. Stal se z něj lídr, který odvede spoustu špinavé práce a který dokáže nabudit celou kabinu tak, jak to oficiální kapitán podle mnohých neumí. Dalším sparťanským hrdinou byl brankář Vindahl, kterému se koneckonců Kuchta po zápase v kabině rozhodl předat svou cenu pro nejlepšího hráče utkání. Dánský gólman byl sice během pochmurného sparťanského podzimu hojně kritizován, na jaře však prokazuje, že je jeho forma zpět.
Teplice – Pardubice 2:0
Honbu za důležitými záchranářskými body odstartovala parádní střela Langhamera, hosta z Mladé Boleslavi. Uklidňující druhou branku přidal na začátku druhého poločasu hlavičkou Sedláček, jenž byl se svými 169 centimetry nejmenším hráčem na hřišti. Oba hráče jsem měl možnost vést jako trenér, Langiho v Příbrami a Ríšu Sedláčka v reprezentační jednadvacítce. I když kariéru obou přibrzdila zranění, tak to nyní vypadá, že se dostávají do stabilní formy. Včera přispěli vrchovatou měrou k tomu, že domácí utkání zvládli, a potvrdili, že v sobě kvalitu rozhodně mají. Domácí také dle očekávání poslali do branky novou akvizici v podobě Trmala, jehož získali z Mladé Boleslavi. Poněkud překvapivě dostal šanci v základní sestavě i Gning, který se ještě nedávno snažil se svým agentem všemi možnými způsoby zpunktovat svůj odchod do Polska. Stopku mu ale nakonec vystavila neúspěšná lékařská prohlídka, a tak putoval senegalský útočník zpět do Teplic, kde našel dveře otevřené. Díky svému dobrému výkonu nakonec sklidil i potlesk od fanoušků, kteří na něj před zápasem bučeli.
Pardubice už mohou baráži uniknout jen velmi teoreticky. Na ligový gól čekají 460 minut a v příštím kole vyhlížejí Plzeň, s níž to na bodový příděl taky nevypadá. Jsem zvědav, jak zápas pojmou fanoušci, kteří se již nezdráhají dávat najevo svou nespokojenost. Hlavně směrem do ofenzívy působí Pardubičtí naprosto zoufale a smysluplně vystřelit na bránu je pro ně nadlidský úkol, takže se rozpakům fanoušků nelze divit.
Slovan Liberec – Dukla Praha 1:1
Tento zápas se nejen pro mě stal největším překvapením kola. Liberec byl jasný favorit, a přestože diktoval tempo hry skoro celý zápas, nakonec z toho byla jen remíza. Domácí šli po půlhodině hry do vedení, ale s předvedenou hrou spokojení být nemohli. Liberci chyběla trpělivost, jeho hra byla pomalá a kostrbatá, díky čemuž Dukla vycítila šanci. Hlavně ze standardních situací Liberci Pražané slušně zatápěli. Když po necelé hodině srovnal po rohu Albánec Doda, tak se Liberec pokusil vrhnout se do útoku, ale Dukla bránila velmi kompaktně, a tak vyložené šance nepřicházely, a ani dlouhotrvající souvislý tlak se vytvořit nepodařilo.Liberec sice bodoval ve třetím kole po sobě, ale zvítězil pouze v jediném z posledních šesti ligových zápasů.
Vůbec jsem navíc nepochopil střídání Hlavatého, což je hráč, na kterém by přece měla hra Liberce stát.Domácí tak teď vegetují až na desátém místě tabulky a myslím, že to už zavání hazardem s přízní fanoušků. Jejich trpělivost s týmem a jeho nevyrovnanými výsledky totiž nebude nekonečná.
Pro Duklu je výsledek příjemným povzbuzením do dalších utkání. Je evidentní, že Pražanům vyhovují spíše venkovní zápasy, v nichž mohou uplatnit dobře organizovanou defenzívu na rozdíl od domácích utkání, kde se od nich vyžaduje větší kreativita.
Karviná – Slovácko 2:0
Nepochybuji o tom, že se jednalo o zaslouženou výhru Karviné, jež byla po celý zápas nebezpečnější a více se tlačila do šestnáctky soupeře. Slovácko ale více než hodinu odolávalo, někdy tedy s pořádnou dávkou štěstí. Protože toho směrem dopředu tým z Uherského Hradiště moc nevymyslel, tak přišel trest v podobě přízemní střely Valla.Triumf Karviné završil v závěru po krásné kombinaci Čavoš, a tak Slezané zvítězili na jaře poprvé, celkově po sedmi ligových duelech. Na Karviné bylo znát, že chce odčinit ostudný debakl z utkání s Jabloncem, a jsem si jistý, že trenéru Hyskému i celému týmu spadl obrovitý kámen ze srdce.
Jarní trápení Slovácka zatím nemá konce. Na výhru Moravané marně čekají už od začátku prosince, a pokud se nechtějí dostat do ještě větších problémů, tak musejí i přes doznívající chřipkovou epidemii, která zasáhla celý tým, v příštím kole bezpodmínečně skolit Budějovice.
Mladá Boleslav – Viktoria Plzeň 0:2
Fotbalisté Plzně zdařile zareagovali na sobotní výhry konkurentů v boji o druhé místo. Kuriózním elementem zápasu byl počet neuznaných branek, který se vyšplhal na tři. Pulkrabův gól pohřbil ofsajd a trefu Durosinmiho potkal stejný osud. Také Vašulínova gólová radost vzala záhy zasvé, jelikož se Červ dopustil hry rukou.
Boleslav byla především směrem do defenzívy nucena látat díry v sestavě, ale přesto si myslím, že podala vcelku slušný výkon. Bohužel pro ni však nevstřelila gól, který by Plzeň trochu zahnal do úzkých, přestože si několik šancí vytvořit uměla. Nejvýraznější z nich byla pravděpodobně tutovka Vojty, jenž se náběhem dostal za obranu Plzně, ale bohužel pro domácí netrefil branku.
Viktorka se vítězstvím pozitivně naladila na čtvrteční úvodní zápas osmifinále Evropské ligy s Laziem Řím. V tomto duelu ukázala Plzeň zkušenost. Vydařil se jí vstup do utkání a po zbytek zápasu již měla hru vesměs pod kontrolu. Pokud mám něco vytknout, tak to, že pojišťující branka nepřišla o něco dřív. Kvůli těsnému vedení se totiž Viktorka po většinu zápasu musela o tříbodový příděl strachovat a působila lehce nervózně.
Trochu se jen bojím, aby Plzeň v příštích týdnech v boji o druhé místo opět nedoplatila na nabitý program, z čehož by samozřejmě těžil Baník se Spartou.
Slavia – Bohemians 2:0
Před vyprodanými tribunami a za podpory Antonína Kinského přímo na stadionu v Edenu porazila Slavia v souboji o krále Vršovic klokany již podeváté za sebou a vyhrála i dvanáctý domácí zápas v sezóně. Hosté se museli přes hodinu obejít bez Čermáka, který vyfasoval červenou kartu za zmaření vyložené brankové příležitosti poté, co se po souboji s Oscarem skácel k zemi a následně sebral míč do rukou. Před tímto extempore ale Bohemka dokázala se sešívanými hrát až překvapivě vyrovnaně, byť se do šancí dostávali pouze domácí. Skvělý brankář Reichl však svůj tým podržel. To zopakoval i v závěru první půle, kdy zneškodnil velké šance domácích.
Na začátku druhého poločasu ale už Slavia klokaní ledy po trefě Dioufa prolomila a poté lídr tabulky těsný náskok kontroloval. Až v závěrečné dvacetiminutovce se Bohemka zvedla, a když favorit polevil v ofenzívě, tak vycítila šanci a hrozila zejména z rohů a dlouhých autů. To si však Slavia nakonec ohlídala a v úplném závěru navíc střídající Botos přidal další gól.
Slavia každopádně všechny utvrdila v tom, že momentálně disponuje nejlepší ofenzívou i defenzívou soutěže. V příštím kole na ni však číhá Sparta, která na jaře v lize rovněž zatím neztratila ani bod. Uvidíme tak, jestli se Letenským podaří tento ročník české nejvyšší soutěže ještě alespoň trošičku zdramatizovat.
