Článek
České Budějovice – Bohemians 0:0
Pražané se v utkání projevovali aktivněji a udržovali si nad soupeřem herní převahu. Ačkoliv držení míče z jejich strany dosahovalo sedmdesáti procent, střelecky se trápili a závany šancí nedokázali proměnit v branku. Na tu koneckonců vystřelili pouze jednou.
Hráči Dynama ukázali obrovskou bojovnost a odhodlání, za což si první bod v tomto ročníku jistě zaslouží. Ani ten však nic nemění na tom, že tým Františka Straky zůstává na posledním místě tabulky. S Bohemians však neprohráli už posedmé v řadě, čímž potvrdili, že se jim proti tomuto týmu dlouhodobě daří. Nadmíru pozitivně hodnotím přesvědčivé výkony budějovických mladíků Ondřeje Nováka (ročník 2004) a Petra Zíky (ročník 2006). Uvidíme, jaký prostor dostanou v příštích zápasech, ale trenér Straka si zaslouží můj obdiv za to, že je ochotný i přes nelehkou situaci týmu zapracovávat do mužstva mladé hráče.
Slovácko – Jablonec 0:0
Souboj mezi Slováckem a Jabloncem nabídl aktivní a dynamické utkání přesto se však fanoušci gólu nedočkali. Domácí byli nejblíže brance v třicáté osmé minutě, kdy se Patrik Blahút dostal do průniku. Gól z něj ale vytěžit nedokázal, trefil pouze břevno. V druhé půli si převahu na hřišti vydobyl Jablonec, který se dostával do příležitostí i díky četným standardním situacím. Domácí mužstvo ale podržel brankář Milan Heča, který dokázal mimo jiné zlikvidovat tutovku Davida Puškáče. Díky svému vynikajícímu výkonu si připsal již páté čisté konto v sezoně, což je nejvíce ze všech brankářů v lize. V závěru utkání se na obou stranách úporně bojovalo, ale žádný tým nedokázal skóre překlopit ve svůj prospěch.
Co se statistik týče, Slovácko uhrálo v domácím prostředí stejný výsledek už potřetí v sezoně a popáté v řadě neprohrálo. Počtvrté doma také nedostalo branku. Především díky dobře fungující defenzivě jsou po sedmi odehraných kolech s deseti body na sedmém místě, ale vzhledem k pouhým čtyřem vstřeleným gólům je jasné, že jestli se opět chtějí dostat do skupiny o titul, bude třeba zapracovat směrem dopředu a zlepšit produktivitu.
Hradec Králové – Sparta 0:2
Obě branky, které padly již v první půli, poukázaly na hlavní rozdíl mezi oběma týmy. I když si Hradec uměl vytvořit nemálo nadějných útoků, tak z nich kvůli mizerným finálním řešením nedokázal nic vytěžit. Oba střelci, tedy Haraslín i Rrahmani, předvedli ve vápně klid a přehled a poslední jmenovaný se při svém ligovém debutu dočkal gólu i asistence. Po první rychlé brance Sparta však polevila a domácí ji předčili v nasazení, důrazu a často i rychlosti. Od Sparty byl chvílemi k vidění až profesorský výkon. Také v defenzivě se Sparta dopouštěla chyb, příkladem, čehož může být nedorozumění mezi Lacim a Vitíkem, které Vindahlovi přidělalo vrásky na čele. Ani gól do šatny domácí nesrazil a do druhého poločasu naskočili aktivně, útočili, nevzdávali se a na hřišti si vydobyli převahu. Přestože Spartě docházely síly a měla jisté problémy s centrovanými míči Hradce, kontaktní branka už nepřišla a Pražané se dočkali vítězství. Votroci ale ukázali, že mají doma obrovskou sílu a že to v jejich domácím prostředí nebude mít žádný tým jednoduché, protože ani pro Spartu se tato výhra nerodila jednoduše. Otázka je, jak se situace v Hradci bude vyvíjet dále, a jestli k domácím úspěchům začnou více bodů vozit i z venkovních zápasů. Jako velké pozitivum bych hodnotil vyprodaný stadion a fakt, že je kádr postupně doplňován o hráče, kteří jsou spjati s regionem a s klubem či městem je pojí nějaký vztah. Těmi jsou například Petrášek či Samek.
Spartě se začátek sezóny vydařil. Od devatenáctého července odehrála obdivuhodných třináct zápasů, sedm ligových a šest pohárových, z nichž vzešlo jedenáct výher a dvě remízy. Pro Spartu je tato výhra o to cennější, že z vlastní zkušenosti vím, jak těžké je přeorientovat se z evropského na ligový fotbal. Navíc se dá předpokládat, že svůj úterní postup do základní skupiny LM přinejmenším trochu oslavili. Důkazem je například nedělní výprask Slovanu Bratislava se Žilinou 0:5.
Dále bych na Spartě chtěl jednoznačně ocenit, že na rozdíl od jiných týmů neodkládá kvůli Evropě ligová utkání, a také to, že trenérský štáb efektivně pracuje s rotací hráčů, díky čemuž dostává šanci většina hráčů z kádru. To zákonitě přispívá k dobré atmosféře v kabině. Navíc je pro hráče vědomí, že se na úspěších týmu přímo podíleli, jistě povzbuzující. Uvidíme, jak budou Letenští vypadat v dalším průběhu podzimní části a zda si zvládnou udržet tak úctyhodná čísla.
Olomouc – Ostrava 2:2
Souboj týmů z horní části tabulky nabídl pro diváky atraktivní podívanou. Ve vzájemných ligových duelech hostující celek bodoval už popáté v řadě a přímo na Hané se Baníku podařilo neprohrát dokonce posedmé v řadě, čímž potvrdil, že se mu zde dlouhodobě daří. Jak by taky ne, když se Baník může spoléhat na skvělé fanoušky v přeplněném kotli, kteří svým hráčům umějí navodit atmosféru podobnou té domácí. V nesmírně pozitivním světle se ukázal Matěj Šín, jehož nelehký životní příběh známe asi všichni. Těžká nemoc jej ale neskolila a na trávník se vrátil silnější než kdy předtím, což dnes dokázal vstřelením hned dvou branek. V Baníku nastupuje pravidelně a předvádí stabilní výkony. Proto se mi jeví jako záhada, že i přes svůj výjimečný talent neobdržel pozvánku do reprezentace do jednadvaceti let. Pozván sice byl, ale do U20, což při jeho současné formě a vytížení možná na škodu. Myslím, že by si zasloužil být o kategorii výš. V pětaosmdesáté minutě vyrovnal z penalty Jan Kliment, který tak své jednatřicáté narozeniny oslavil dvěma góly v jednom zápase, čímž si upevnil první místo v tabulce ligových střelců. V úvodu sezóny tak bezpochyby patří k tomu nejlepšímu, co může liga nabídnout. V Olomouci střelecky ožil a táhne ji k dobrým výsledkům, takže by si podle mého jistě zasloužil nějaký ten telefonát od Ivana Haška. Za zmínku stojí i olomoucký Jan Vodháněl, který dvakrát trefil brankovou konstrukci. Zejména jeho pokus v nastavení by byl pro Baník nesmírně krutý. S ním jsem měl možnost pracovat v reprezentaci U20, když jsem se na něj jezdil koukat do Vlašimi. Honza pak odešel do Bohemky, nasbíral zkušenosti i v rakouské Admiře, ale nakonec zamířil právě do Olomouce. Mám s ním jen dobré zkušenosti a jsem přesvědčený, že pokud ho zrovna netrápí jeho bohužel poněkud časté zdravotní problémy, je to hráč do základu.
Karviná – Dukla 0:0
Karviná působila v tomto zápase lepším dojmem, takže je pro ni remízové skóre jednoznačně zklamáním. V první půli měl k brance nejblíže Mešanović, jenž z bezprostřední blízkosti napálil brankáře Lapeše. V druhém poločase Karviná Duklu k ničemu kloudnému nepustila a jen díky zákrokům gólmana Hrušky, zejména tedy v závěru zápasu, se Dukla mohla těšit ze zisku bodu. Karviná tak nedokázala v domácím prostředí vyhrát ani čtvrtý zápas, ale útěchou jí může být fakt, že dokázala potřetí za sebou bodovat. I když měli domácí v utkání navrch, je patrné, že jim více vyhovují zápasy do otevřené obrany s velkým množstvím brejkových situací, na které mají vhodné typy hráčů. Zatímco dobývání hlubokého bloku či hraní do organizované obrany jim tolik nesedí. Dukla sice venku poprvé bodovala, avšak ani ve třetím utkání neskórovala. Na bránu vyslala pouze jednu střelu. S takovou produktivitou a počtem střel lze zápasy vyhrávat jen těžko.
Slavia – Pardubice 2:0
Slavia potvrdila roli favorita a po sedmi odehraných kolech si udržela ligovou neporazitelnost. Rozhodl gól Dioufa v páté minutě nastavení první půle. Tento devatenáctiletý senegalský halfbek je zatím nečekaně nejlepším slavistickým střelcem v ročníku. Na začátku druhé půle Pardubice svým gólem dorazil Tomáš Chorý, který si tak připsal první ligový gól v sešívaném dresu. Slávisté si zápas ještě zkomplikovali v šedesáté páté minutě, kdy Prebsl musel hasit rychlý brejk Pardubic, za což mu byla udělena červená karta. Ani v přesilovce však Pardubice nepředvedly takovou kvalitu, aby zápas mohli ještě zdramatizovat. Slavia si tak konec utkání pohlídala a vylepšila si tím svou domácí bilanci. Ve čtyřiceti posledních domácích zápasech slávisté prohráli pouze jednou, což je jistě obdivuhodné.
Teplice – Mladá Boleslav 1:2
Krize Teplic zatím nemá konce! Po týden staré porážce od Karviné si skláři nedokázali poradit ani s Mladou Boleslaví. Od dvacáté minuty sice Skláři vedli, když se při svém debutu v základní sestavě poprvé v lize trefil Emmer, nicméně jejich vedení trvalo pouhých šest minut. Po akci Kušeje srovnal stav zápasu Ladra. Ačkoliv se dá říct, že byly Teplice papírově silnější Boleslavi vyrovnaným soupeřem, v koncovce naprosto pohořely. S blížícím se koncem si více šancí vytvářel hostující celek, jenž svou výhru stvrdil v osmdesáté páté minutě, kdy Mašek po centru Kušeje uklidil míč k zadní tyči. Vasil Kušej v celém zápase teplické obraně nepříjemně zatápěl. I díky svým výkonům z posledních zápasů jak v lize, tak v pohárech se dnes dočkal dodatečné nominace do reprezentace. Boleslav tak pod novým trenérem Andreasem Brännströmem po pohárovém utkání vyhrála i druhý zápas. Naproti tomu Teplice budou muset reprezentační pauzu využít k analýze svých problémů a zapracovat jak po psychické, tak i kondiční stránce.
Liberec – Plzeň 1:1
V atraktivní první půli gól nepadl, i když o šance na obou stranách nebyla nouze. Do druhého poločasu naskočily oba týmy opatrněji. První branka utkání přišla v šedesáté šesté minutě, když se plzeňský brankář Tvrdoň dopustil školácké chyby a srazil si do sítě lehký centr do vápna od Marka Ichy. Opakovala se tak historie z minulého roku, kdy Tvrdoň svými lacinými kiksy přispěl k výhře Liberce 3:0, a navíc se ještě namotal ke zranění Durosinmiho, který od té doby nehraje. Viktorka tak inkasovala ligový gól po více než čtyři sta třiceti minutách. Od premiérové porážky v sezóně zachránil viktoriány střídající Matěj Vydra, jenž poněkud netradičně vyslal svoji slabší nohou střelu z dálky, která doputovala až do sítě. Jako velké plus hodnotím, že se do základu podívaly obě nové posily, tedy ghanský útočník Adu i srbský stoper Marković. Uvidíme, jaké záměry s nimi bude Miroslav Koubek mít po reprezentační pauze a zda se dokáží rychle adaptovat a pomoci Viktorce v lize i v Evropě. Na závěr bych se ještě chtěl, vrátil k brankáři Tvrdoňovi a říct pár vět na jeho obranu. Nedostal branku pět zápasů a vychytal týmu postup do základní skupiny Evropské ligy. Až do onoho nešťastného momentu všechno zvládal a svůj tým několikrát podržel. V nastavení navíc vytáhl zázračný zákrok proti střídajícímu Mikulovi, kterým pro Plzeň zajistil alespoň bod, čímž jí pomohl zachovat její ligovou neporazitelnost.
