Analýza: Bournemouth na vzestupu. Kdo stojí za jejich úspěchem?

Právě probíhající ročník nejvyšší anglické soutěže je plný překvapení. Podobně šílenou sezónu jsme na Ostrovech zažili naposledy před devíti lety, kdy všechny velké týmy lišácky přechytračil Leicester a urval pro sebe titul. Letos tu máme navzdory všem očekáváním dominantní Liverpool, větší či menší krizi u obou týmů z Manchesteru a naprosto fantastickou pohádku píšou hráči Nottinghamu Forest. V tom všem se ale stále trochu zapomíná na to, jak si letos vedou Cherries.

Stručně? Ano, je. Většinu mediální pozornosti požírá Nottingham, u kterého je ten skok v tabulce ve srovnání s loňským výsledkem opravdu extrémní. Jenže Bournemouth je dle většiny ukazatelů lepším týmem než Forest. Vyšší příčky mu zajišťuje hlavně to, že je nejvýrazněji overperformujícím týmem (rozdíl mezi skutečným a očekávaným bodovým ziskem podle xG u Nottinghamu činí kolem deseti bodů). Naopak Cherries jsou nejvíce underperformujícím týmem v horní polovině tabulky.

Bournemouth má například třetí nejvyšší xG v Premier League (46,62), lépe je na tom pouze Liverpool a Chelsea. Jenže zatímco lídr tabulky má při srovnání počtu vstřelených ku očekávaným gólům pozitivní bilanci (+0,6), londýnský celek zaostává o téměř tři (-3,4) a Cherries dokonce téměř o šest branek (-5,6). Mezi nejlepší týmy se pak Bournemouth řadí i v dalších podstatných statistikách jako je celkový počet střel (3. místo - 389) nebo průměrné xG na střelu (3. místo - 0,12). Zkrátka letos je tým pod taktovkou Andoniho Iraoly velice ofenzivně aktivní a gólový.

To vše je o to oslnivější, vezmeme-li v potaz, že Bournemouth patří mezi týmy s nejnižším průměrným držením míče (15. místo - jen zhruba 46 %), nejmenším počtem přesných přihrávek za zápas (17. místo - 300) a nejvíce fauly v lize (13,5 na zápas). Už z toho je celkem patrné, jakou taktiku Andoni Iraola svým svěřencům naordinoval.

Kromě výše zmíněného patří Bournemouth mezi týmy s nejvyšším počtem zachycených míčů a přesných dlouhých míčů. Cherries jsou zároveň jedním z týmů, které se prezentují nejrychlejším a nejpřímějším stylem. S míčem na nohou se po hřišti pohybují směrem k bráně soupeře rychlostí až 2,2 m/s.

Jak to ale dělají? Nejsou přece jediný tým, jehož největší zbraní jsou rychlé brejky. Pojďme se té letošní, zatím úspěšné, sezóně Bournemouthu trochu podívat na zoubek a rozklíčovat ji. Příčin fantastické formy Cherries je několik. Abychom jim však porozuměli, je potřeba se nejprve letmo seznámit s herním plánem z hlavy Andoniho Iraoly. Přiblížíme si, jaký fotbal Bournemouth hraje a jakými disponuje zbraněmi. Na základě porozumění taktické stránky jejich hry následně identifikujeme tři nejvýznamnější příčiny skvělé aktuální formy Bournemouthu.

Španělští trenéři obvykle kladou velký důraz na držení míče, skrz které kontrolují hru a diktují její tempo. Ne však Andoni Iraola. Ten se naopak zaměřil hlavně na to, jak jeho tým hraje bez míče. Samozřejmě to souvisí i s tím, jaké týmy tento baskický trenér doposud vedl. Než přijal nabídku z Bournemouthu, vedl španělské Rayo Vallecano. S ním dokonce zaznamenal v sezoně 2022/23 druhý nejvyšší počet střel, které pramenily ze zisků míče ve finální třetině hřiště (více měl v TOP5 ligách pouze Bayern Mnichov).

Iraola si potrpí na hodně dynamický, dravý a aktivní presink, který přináší své ovoce. Aktuálně jsou Cherries druhým nejaktivněji presujícím týmem hned po Tottenhamu s celkem 1276 presinky ve finální třetině hřiště a 260 zisky držení míče z nich plynoucími. Jsou v tomto dokonce lepší než loni, přestože Iraola udělal ze Solankeho, který v létě klub opustil, jednoho z nejlépe a nejaktivněji presujících forvardů v soutěži. Po zisku míče hráči Bournemouthu okamžitě přepínají a snaží se s maximální rychlostí a přímostí ohrozit bránu soupeře. Každý osmý zisk míče vede ke střele do 10 vteřin od převzetí kontroly.

Největší zbraní Cherries je právě jejich presink, kterým se většinou snaží soupeře zmáčknout a donutit ho posunout míč buď k nejslabšímu článku jeho rozehrávky, nebo ho zahnat co nejvíce k postranní čáře, kde už čeká nacvičená past v podobě zhuštěného prostoru. V něm se Cherries skvěle a organizovaně pohybují a dokážou protihráče rovnou obrat o míč, přinutit k chybě nebo k dlouhému nákopu směrem dopředu. Na ten už čeká stoperská dvojice, která dokáže vykrýt opravdu velký prostor, a jeden ze záložníků, který odražený míč rovnou posouvá kupředu. Právě na opačném konci hřiště pak bývá hodně prostoru, který třeba takový Antoine Semenyo umí skvěle využít, přejít v situaci  jeden na jednoho a vystřelit.

Druhou hlavní zbraní Bournemouthu jsou dlouhé míče od stoperů. Huijsen, Senesi i Zabarnyi patří v této metrice k absolutní špičce Premier League. Nejčastěji hledají křídelníka, který má za úkol balon vybojovat, uhájit před soupeřem a poté ho posunout vpřed na nabíhajícího krajního obránce. Ten pak centrem hledá někoho ze spoluhráčů před brankou soupeře. Na levé straně hřiště díky této taktice vyniká Miloš Kerkez. S ním nebo na druhém konci hrací plochy je neméně nebezpečný Antoine Semenyo. Je to jednoduché a efektivní a přitom ne na úkor atraktivity jako třeba ‚Moyesball‘. I proto je radost Bournemouth sledovat, ale je těžké proti nim hrát.

Jedním z důležitých článků toho, jak současní Cherries fungují je úsek sportovního vedení. Koneckonců byl to právě Richard Hughes, bývalý sportovní ředitel Bournemouthu, kdo na Vitality Stadium přivedl většinu současných opor týmu a také trenéra Andoniho Iraolu. Samozřejmě nejde jen o jeho zásluhu, protože týmy skautů, analytiků a spousta dalších lidí, kteří spadají do sportovní vedení klubu, odvedly určitě neméně důležitou práci, na jejímž konci byl podpis Iraoly, Kluiverta, Semenya, Kerkeze a dalších jmen, která jsou současnými strůjci úspěchů klubu z jihu Anglie.

Bývalý i současný sportovní management dělá opravdu maximum pro to, aby klub dobře fungoval a zároveň bylo jeho fungování udržitelné. A esenciální součástí toho všeho je právě tým analytiků a skautů. I díky jejich práci na Vitality Stadium přichází mladí hráči za velmi rozumné peníze. Ti zde následně odvedou velký kus práce a jejich hodnota roste. Pár příkladů za všechny: Miloš Kerkez přišel v devatenácti letech za 18 milionů, Dean Huijsen taktéž v devatenácti za 15 milionů, Ilja Zabarnyi ve dvaceti za 23 milionů, Justin Kluivert ve čtyřiadvaceti letech za 11 milionů a Antoine Semenyo ve třiadvaceti za 10 milionů eur. Každého z těchto hráčů může Bournemouth prodat v létě přinejmenším za dvojnásobek, u některých hráčů dokonce za výrazně více.

Tohle dravé mládí by ale samo o sobě jen stěží fungovalo, kdyby nebylo vhodně doplněné o zkušené mazáky. A i ti přichází do Bournemouthu za velmi výhodných podmínek. Marcos Senesi i Enes Ünal stáli jen kolem 15 milionů, mozek a motor zálohy Ryan Christie stál směšné 3 miliony eur. Zkrátka v týmu Cherries vznikl skvěle fungující kolektiv, který kombinuje dravost a zkušenosti, a to vše navíc za ‚rozumnou cenu‘.

Nedílnou součástí toho dobře namazaného stroje jsou kvality jednotlivců. Bez nich by byl Bournemouth jen stěží sedmý s pouze tříbodovou ztrátou na čtvrtou příčku, která zajišťuje účast v příštím ročníku Ligy mistrů. Cherries by určitě nebyli tam, kde jsou, nebýt dobrého dribblingu Semenya a přehledu Christieho. Zmiňme také brankářské výkony Kepy, o jehož schopnosti uspět v Premier League měli všichni pochybnosti, nebo třeba rychlost prakticky každého hráče, který se zapojuje do útočení. Leckdy je to právě o individuálních dovednostech a silných stránkách svěřenců Iraoly. A právě rychlost spojená s pracovitostí patří mezi ty nejdůležitější kvality ofenzivních hráčů. Kromě té je tu ale ještě jedna schopnost, která je neméně cenná. A tou je univerzálnost hráčů.

I letos nejeden tým trpí na četná zranění. Hodně se s tímto nešvarem potýká Arsenal, Tottenham či Manchester City. Dlouhodobě pak na absence důležitých hráčů trpí třeba Chelsea nebo Manchester United. Tedy alespoň z týmů, kterým je věnováno více pozornosti. Bournemouthu se začala plnit marodka během náročného prosincového programu. Situace vyeskalovala až do bodu, kdy měli Cherries v polovině ledna zraněných celkem osm hráčů.

Chyběli oba hroťáci a do formace 4-2-3-1 měl Iraola k dispozici ze seniorních hráčů pouze tři křídelníky. I tak ve velkém stylu vyloupili St. James’ Park, když porazili Newcastle 4:1. O zápas později byla situace podobná, doma smetli Nottingham Forest 5:0. Hráči se umí adaptovat na různé pozice, což Iraolu a jeho svěřence zachránilo. Lewis Cook hraje už několik zápasů pravého krajního obránce, Antoine Semenyo nastupuje na tom křídle, kde ho zrovna trenér potřebuje, a za zraněné útočníky to na hrotu odmaká Dango Ouattara. A stejně jsou z toho body a cenná vítězství.

Velmi hezký příběh se skrývá za kariérou Antoina Semenya. Ten se rozhodl s profesionálním fotbalem seknout ve svých patnácti letech po sérii odmítnutí od několika akademií, protože ‚nebyl dost dobrý‘. Z amatérského fotbalu se během sedmi let vypracoval do jednoho z nejlepších hráčů na své pozici v Premier League. Bournemouth si ho před dvěma lety vyhlédl v druholigovém Bristol City.

Ani vše výše vyjmenované by ale samo o sobě nestačilo. Nejdůležitějším klíčem k úspěchu je sám trenér Andoni Iraola. Věděli jste, že se Iraola rýmuje s Guardiola? Náhoda? Nemyslím si! Právě španělský kouč Iraola je tmelem, který toto všechno drží pohromadě, vytváří z jedinců skvěle fungující celek. To on a jeho přístup, co dělá z ‚flopů‘ jiných mužstev klíčové opory toho svého. Sotva by celé toto soukolí z Bournemouthu fungovalo, kdyby baskický kouč nevnímal své svěřence svým specifickým způsobem, kterým dává vyniknout každému jednomu z nich na základě jeho silných stránek a eliminuje jejich slabiny. Iraolova taktika by nefungovala tak dobře, kdyby nebyla jako na míru ušitá pro současné Cherries.

To vše navíc dokazuje s hráči, které Bournemouth stáli celkem pakatel. Nejčastěji hrající ofenzivní čtyřka přišla dohromady za 86 milionů (méně než kolik stál City třeba Grealish), double-pivot vyšel na úsměvných 30 milionů (méně než polovina pořizovací ceny Casemira) a současná čtyřčlenná obrana přišla na jih Anglie za necelých 63 milionů (zhruba tolik stál Chelsea levý bek Cucurella). S hostujícím gólmanem to máme dohromady asi 180 milionů eur. To je částka, kterou většina týmů lépe umístěných v tabulce nasypala jen do ofenzivy.

Trenér Bournemouthu jasně ukázal své kvality už během předchozího angažmá ve Španělsku. Pomohl dostat Rayo Vallecano zpět La Ligy, dovedl je do semifinále Copa del Rey a v sezóně 2022/23 s týmem dosáhl nejlepšího ligového startu za 45 let. A podobným způsobem se zatím vyvíjí i jeho mise na Ostrovech. Loni tým udržel v bezpecne vzdálenosti od sestupových vod a letos Cherries pod jeho vedením atakují jejich nejúspěsnější sezónu v nejvyšší anglické vůbec.

Doposud nejlepší umístění Bournemouthu byla devátá příčka v sezoně 2016/17, nejvíce bodů získali loni (48) a nejvíce branek vstřelili v ročníku 2018/19 (celkem 56). Aktuálně je klub sedmý, k pokoření nejvyššího bodového zisku jim stačí z následujících čtrnácti zápasů vyhrát alespoň tři a pokud jim vydrží forma a budou skórovat jako doposud, překonají i rekord v počtu vstřelených branek.

Je tu ale ještě něco důležitějšího než toto vyčíslení současných úspěchů Bournemouthu a případné překonání jednoho či více rekordů. Iraola svým přístupem a naordinovanou taktikou udělal z Cherries až neuvěřitelně sympatický tým. Tým kterému do jisté míry přeje snad každý fanoušek fotbalu, přestože jsou to příznivci jiného klubu klidně i ve stejné lize. Dokázali by to Iraolovi předchůdci Parker nebo O'Neil? Soudě podle míry atraktivity, kterou se pod prvním jmenovaným prezentuje Burnley, a neúspěšného angažmá ve Wolves druhého z nich asi spíše ne.

Autor: Petr Illner