Článek
Co ukázala Sparta: Jednoduchost a rychlost
První poločas proti Spartě byl z ostravského pohledu průšvih. Soupeř hrál jednoduše – míče za obranu, jasné náběhy (Birmančevič aj.), precizní timing – a Baník se rozpadal ve středu pole i v hloubce obrany. Nízká linie stoperů, nedůsledné dostupování, pomalé reakce, roztažené hřiště po nákopech gólmana… to není epizodní výpadek, to je vzorec. Standardka na 0:1, v níž Panák vyplaval sám na malém vápně, jen zdůraznila ztrátu koncentrace v klíčových okamžicích.
Ano, vítkovický trávník je katastrofa a ovlivňuje vše – přesnost přihrávek, jistotu v prvním dotyku i ochotu podstupovat rizika. Ale Sparta měla stejné podmínky a vyřešila je přímočarostí. Pokud se Baník chce opřít o kombinaci, musí mít buď lepší podmínky, nebo plán B, který umí i takové zápasy vyhrávat. V sobotu neměl ani jedno.
Hapalův plán vs realita kádru
Pavel Hapal po utkání správně pojmenoval potíže: pomalé dostupování, neřešené míče za obranu, rozpad ve středu hřiště. Po zranění Frydrycha padlo i původně plánované rozestavení – a Baník se v tom utopil. Po přestávce pomohlo stažení Kričfalušiho do stoperské trojky a nasazení Planky místo Plavšiče, parametry šly nahoru, ale na obrat to ani zdaleka nebylo.
To podstatné je jinde: Hapal evidentně věří, že tvrdá práce a trpělivost tým zvednou. Jenže předpoklad, že „přijdou vítězné šňůry“, se nevyplní sám od sebe. Současný Baník nemá hotového hráče do šestnáctky a s odchodem čtyř zásadních hráčů (Rigo, Šín, Ewerton a Prekop) přišel v řeči čísel o zhruba 30 gólů a 15 asistencí z minulé sezony. To je propast, kterou nelze zalepit jednou úpravou rozestavení. Tady je potřeba změnit chování celého týmu v poslední třetině i při obranných situacích.
Mladíci jako příslib. Okamžitá spása to ale není
Pira, Havran, Bewene – energie, drzost, naděje. Proti Boleslavi byli první dva jmenovaní „kometami“, proti Spartě doplatili na přirozenou mezeru ve zkušenostech. Dát jim minuty je správně a dlouhodobě je to jediná cesta, jak z nich vychovat opory. Ale je nefér i naivní čekat, že okamžitě nahradí hotové hráče, kteří odešli.
Hapal je hodnotí kladně – a právem. Zároveň však tým potřebuje mechaniky, kteří mladým pomohou, jasné šablony.
Filozofie klubu: Akademie ano, ale…
Majitel Václav Brabec se netají tím, že chce stavět na akademii a ne „kupovat Berany po pěti“. Filozofie má logiku a identitu, ale současná liga zrychlila: konkurence investuje, a pokud chcete hrát o Evropu, musíte investovat taky – aspoň cíleně. Dnešní Baník působí, jako by udělal dva kroky správným směrem (mladí, identita), ale jeden zásadní vynechal: přechodové mosty mezi mládím a ambicí. Jeden hotový rozdílový hráč do ofenzivy a jeden organizátor do středu by ušetřili mnoho bolesti.
Historie přitom varuje. Po úspěchu často přišlo rozprodání a restart. Ostrava to zažila už vícekrát – po bronzu, po titulu. Teď se rýsuje podobný scénář. Rozdíl? Klub není v ekonomické tísni jako dřív. O to méně omluv je pro sportovní pokles.
Mentální rovina: Hlava je těžší než nohy
Pět ligových zápasů bez výhry, fanouškovské choreo „Fandit Baníku je vyšilující“, domácí výprask od rivala… to všechno vleze pod kůži. Hapal opakuje, že mužstvo je motivované, ale motivace bez pocitu kontroly nad dějem nepomůže.
Pardubice a Zlín: Křižovatka sezony
Hapal sám připouští, že teď „musí“. Šest bodů z Pardubic a Zlína je přání i diktát reality. Pardubice masivně posílily na přestupové deadline, hrají o šest bodů a doma vydřou kapku energie navíc. A Baník? Se Spartou měl jedinou střelu na bránu a v tabulce zůstává na šesti bodech – může dokonce spadnout na poslední místo. Tohle už není „dlouhý proces“. Tohle je alarm.
Tři scénáře dalšího vývoje
Optimistický (krátkodobý restart):
V Pardubicích disciplinovaný výkon bez darů, gólu ze standardky nebo po rohu. V závěru pojištění proti otevřenému soupeři. Ve Zlíně podobný pragmatismus. Dvě výhry, klid na práci. Mladí dostanou minuty bez přehnané zodpovědnosti. Sebevědomí vyskočí a šňůra je reálně na stole.
Realistický (krok zpět, dva dopředu):
Z Pardubic i Zlína přijdou pracovní body – třeba čtyři. Herně to nebude krásné, ale vzorec „jednodušeji než dřív“ zakoření. Víc dlouhých míčů do útočné třetiny, méně ztrát v riziku, precizní práce na defenzivních standardkách. Baník se odpoutá ode dna a zamíří do prostřední skupiny.
Rizikový:
Rychle inkasovaný gól, hlava jde dolů, tlak roste, veřejná debata se stočí k trenérovi. Mladí jsou staženi do bezpečí, z kádru mizí odvaha. Tohle je scénář, který Baník zná, a přesně proto si ho nesmí dovolit zopakovat.
Baník má silné základy a vášnivé publikum. Teď ale nesmí zůstat u povzdechů, že „Sparta je v naší situaci nezdolatelná“. V lize není jednoduchý soupeř a už vůbec ne jednoduchá výmluva. Křižovatka je tady. A směrovka k lepším zítřkům vede přes tvrdou práci.
Autor: Nicolas Rigo
