Článek
Individuální a technické kvality sice byly na straně soupeře, ale podle kapitána české jednadvacítky Václava Sejka to český tým dohnal srdcem a bojovností, kterou na hřišti předvedl.
Lvíčata si do domácí odvety přivezla z Belgie slibný dvougólový náskok díky trefám Karabce a Fily. Trenér belgické jednadvacítky na neuspokojivý výsledek prvního utkání zareagoval pořádnými škatulaty v základní jedenáctce, zejména záloha a útok soupeře se dočkaly velkých změn, a v základu se tak objevili celkem tři hráči, kteří v prvním měření sil začínali jen na lavičce. Naopak Češi se drželi motta „vítězná sestava se nemění“, a tak do utkání naši mladíci nastoupili beze změn.
Hned od úvodního hvizdu bylo jasné, kdo dnes „musí“. Belgičani byli na míči dominantní, ale prvních patnáct minut s ním nedokázali přes dobře postavenou obranu Lvíčat nic nebezpečného vytvořit. Po čtvrthodince se obě mužstva více osmělila a začal se hrát fotbal nahoru dolů. Když ale došlo na to, co s míčem pod kontrolou týmy předvedly, byla Lvíčata před brankou soupeře nebezpečnější. Češi se na domácí půdě za hlasité podpory tribun prosazovali zejména díky své bojovnosti a důrazné hře, na kterou hostující hráči nebyli tolik zvyklí a bylo evidentní, že jim příliš „nechutná“.
Za neutichajícího skandování českého kotle si Lvíčata vybrala potřebnou dávku štěstí, když střela Olaigbeho po rychlém protiútoku Belgičanů skončila těsně mimo. Ofenzíva české jednadvacítky byla často vedena po levém křídle, nicméně když se naši mladíci dostali na hranici velkého vápna soupeře, bylo znát, že jsou si dobře vědomi strategie, se kterou do zápasu šli, a skrze možná až přehnanou opatrnost pak působili skoro až bezradně. Řeč těla belgických fotbalistů ale celou první půli mluvila za vše a byla zcela adekvátní tomu, co jsme mohli sledovat na hřišti: spousta nedorozumění a nepřesností, viditelně malá chuť hrát, pod kterou je podepsaná zejména nepříjemná a tvrdá hra Lvíčat. Navíc se hosté museli pravidelně vypořádávat s problémy, které si způsobovali sami právě svými chybami. Tečku za prvním poločasem udělal Matěj Jurásek svým střeleckým pokusem, který ale mířil jen do ochozů, takže se do kabin šlo za bezbrankového stavu 0:0.
Od začátku druhého dějství jsme ale byli svědky tlaku hostů, ke kterým měl evidentně velkou promluvu jejich trenér. A tlak belgické jednadvacítky také přinesl své ovoce. Jarne Steuckers si navedl míč ke středu a zpoza vápna vyslal dobře umístěnou pumelici, brankář Horníček byl proti tomuto pokusu bezmocný, a hosté se tak ujali vedení. Belgičtí fotbalisté poté prakticky obléhali české pokutové území až zhruba do 60. minuty a chvílemi Lvíčata dost mačkali. Výjimkou bylo pár brejkových příležitostí naší jednadvacítky, které ale neznamenaly větší nebezpečí pro gólmana Lammense. Dobývání brány Lukáše Horníčka skončilo sporným zákrokem ve vápně, který ale podle sudího nebyl penaltový, s čímž ale evidentně celá belgická výprava nesouhlasila. Půl hodiny před koncem se začínal vývoj zápasu pomalu otáčet a Češi se po dvojitém střídání, které přineslo značné oživení útočných řad, znovu dostávali do tempa.
A Lvíčata byla za svou bojovnost patřičně odměněna. Nejprve pokus kapitána Sejka zblokovala obrana hostí, poté se do slibné pozice dostal i Vydra, kterého pro změnu vychytal brankář Lammens. To už se nad brankou Belgie stahovala mračna, ze kterých ale ne a ne zapršet ani po nepřesné hlavičce hradeckého Spáčila. Ale o minutu později už Malšovická aréna div nevybuchla. Centr od rohového praporku, který vyslal střídající Kryštof Daněk, trefil před branou stojícího stopera Van Den Bosche, od jehož hlavy se míč odrazil do sítě. V tu chvíli už vše vypadá velmi dobře, což věděli i diváci na tribunách, po kterých se už začínala prohánět mexická vlna. Když minutu před koncem základní hrací doby střídal kapitán Sejk, sklízel z ochozů standing ovation.
Klíčem k úspěchu české jednadvacítky v odvetě byl srdnatý výkon a bojovnost. Svou roli sehrálo i domácí prostředí, ve kterém naše reprezentanty hnalo kupředu více než 9000 diváků, před jejichž zraky Lvíčata uhájila svou neporazitelnost v Malšovické aréně. Důležitým prvkem dnešní remízy pak byl, stejně jako v úvodním zápase v Belgii, gamechanger v podobě střídajících hráčů. Náhradníci, kteří naskočili do utkání z lavičky, dodali svým spoluhráčům na hřišti potřebnou energii, a celý tým se tak po vytrvalém tlaku soupeře mohl nadechnout a nakopnout k vyrovnání.
Autor: Petr Illner
