Dinamo Záhřeb ztrácí domácí nadvládu. Čím to je, že se trápí?

Nejprve se vraťme ještě na okamžik do zmiňovaného ročníku 2016/2017, kdy se z triumfu v 1. HNL radovala Rijeka. Tehdy měla na Záhřeb náskok dva body a nakonec se mohla radovat ze svého premiérového ligového titulu. V následující sezoně ještě Rijeka sahala po obhajobě, což jí nakonec uniklo o tři body. Mistrem se tehdy stalo právě Dinamo, které tím odstartovalo dlouhou sedmiletou šňůru na chorvatském výsluní.

Jeho nadvláda ale může být letos u konce. Deset kol před závěrem sezony totiž Dinamo nemá situace ve svých rukách. Aktuálně mu patří dokonce až třetí příčka, přičemž na druhý Hajduk Split ztrácí tři body a na vedoucí Rijeku další dva. Oba celky si přitom své pozice v posledním kole před březnovou reprezentační přestávkou prohodily po vítězství Rijeky v jadranském derby, což značně pomohlo právě Dinamu.

Ztráta největšího chorvatského klubu se začala rodit už na podzim. Dinamo se soustředilo spíše na Ligu mistrů, ve většině týdnů hrálo dva zápasy a ačkoliv má s účastí v pohárech značné zkušenosti, letos kladlo důraz spíše na doléčení šrámů, než na doladění taktiky před rutinními zápasy.

Na konci listopadu se navíc zranil jeden z klíčových hráčů – útočník Bruno Petkovič, který je fotbalovým příznivcům velmi dobře známý třeba působení v chorvatské reprezentaci. Petkovič vypadl z fotbalového kolotoče až do konce února. Spolu s ním laboroval více než dva měsíce se zády další stabilní člen základní jedenáctky – brankář Ivan Nevistič.

Nahradit tyto dva hráče však nebylo pro Dinamo až takovým neřešitelným problém, horší to ale bylo ve středu pole, kde se dlouho jevil jako tahoun teprve jednadvacetiletý Petar Sučič, jehož koncem listopadu potkalo nepříjemné zranění v podobě zlomené nártní kosti. Kvůli nedostatku rotace trenéra Nenada Bjelici, jenž v září převzal tým po Sergeji Jakorovičovi, se s přibývajícími minutami pro kapitána Arijana Ademiho a Josipa Mišiče dostavila u této zkušené dvojice únava, která vyústila rovněž ve zdravotní trable.

Výpadek více hráčů ze středové řady už bylo pro Bjelicu těžké zvládnout, a v některých duelech tak musel na této pozici nastoupit třeba Luka Stojković či Lukas Kačavenda, tedy hráči, kteří jsou typologicky podobní spíše ofenzivnějšímu Martinovi Baturinovi. Jedinou skutečnou náhradou na tuto pozici tak zůstal Marko Rog, což mělo pro Dinamo v kombinaci s Ligou mistrů fatální následky.

Záhřeb tak před koncem podzimní části začal v lize ztrácet body. Od poloviny listopady remizoval na půdě předposlední Gorice 2:2, nezvládl ani domácí souboj s Rijekou (0:0), následně prohrál ve Splitu s Hajdukem 1:0, poté přišlo další selhání na stadionu Maksimir s hostujícím Slavenem Belupo (1:1) a vše završila prosincová porážka v záhřebském derby s NK Lokomotiva (1:3). Bjelica zkoušel personální nedostatek řešit změnou formace, avšak neúspěšně. Sečteno podtrženo, Blues po podzimu ztráceli sedm bodů.

Není tedy divu, že se vedení rozhodlo na konci prosince sáhnout opět ke změně na lavičce a angažovalo italského kouče Fabia Cannavara. Ten po svém nástupu vypadl trochu smolně z Ligy mistrů navzdory triumfu nad slavným AC Milán a taktéž nezvládl pár důležitých duelů v domácí soutěži.

V lize se Cannavaro uvedl výhrou 3:1 nad Istrou 1961, jenže hned v  dalším kole přišla první ztráta v Osijek po porážce 2:1 a i když jeho družina splnila následně povinnost s posledními dvěma celky Šibenikem a  Goricou, šlágr 23. kola na hřišti Rijeky vůbec nezvládla a odvezla si debakl 4:0. Aby toho pro Blues nebylo málo, čtyři dny na to jim ve čtvrtfinále domácího poháru vystavil stopku Osijek a hned v dalším ligovém kole jen remizovali s Hajdukem Split 2:2, i když dvakrát v  zápase vedli.

Přesto ale v Záhřebu ještě nemusí podléhat skepsi. V posledních deseti kolech to je právě Dinamo, kdo má nejhratelnější los a hlavně dostatek zkušeností s bojem o titul. Podle chorvatských médií je nejmenším favoritem na zisk mistrovské trofeje Hajduk, který aktuálně vede jiný dobře známý Ital Gennaro Gattuso. Ačkoliv má Hajduk dobré záblesky, na jaře jeho forma není nijak oslnivá. Kromě toho, že vypadl z  poháru, odehrál zatím osm utkání, z nichž zvítězil v pouhých třech. V  závěru ročníku sice bude hrát s oběma rivaly z boje o první místo na domácím stadionu, venku ho však čeká nepříjemný Osijek, Varaždin nebo Slaven Belupo.

Rijeku zase ještě čeká výlet na stadion Dinama Záhřeb i Hajduku Split. O body by mohla přijít třeba hned v dalším kole na Slavenu a  navíc jako jediná hraje ještě pohár, což znamená o minimálně jeden zápas více než konkurenti. I když je tedy Záhřeb na tom v současnosti ze zmiňované trojice nejhůře, paradoxně se mu věří asi nejvíce. Hned po reprezentační přestávce ho čeká Varaždin, kde se mu poměrně daří, a  většinu dalších nepříjemných týmů přivítá doma. Klíčové období pro něj bude přelom dubna a května, když bude nejprve doma hostit Rijeku a o týden později se představí na Hajduku.

Autor: Jiří Zubík