Dlouhodobý projekt? Necelých 300 dní stačilo. Thiago Motta si v Juventusu balí kufry

Thiago Motta podepsal s Juventusem smlouvu 12. června 2024. Tehdy teprve 41letý trenér měl za sebou skvělou sezónu na lavičce italské Bologni, s níž obsadil v Serii A páté místo a zajistil jí historický postup do Ligy mistrů. Juventus se na konci sezóny poměrně nevybíravě rozloučil se svým dosavadním trenérem, a to pod záminkou nevhodného chování během finále Coppa Italia.

Sportovní ředitel turínského klubu Cristiano Giuntoli však měl podle všeho už delší dobu vyhlédnutého právě rodáka z brazilského São Paula. Od Motty si sliboval, že společně vybudují v Juventusu novou úspěšnou éru, podobnou té, která ještě poměrně nedávno přinesla klubu deset italských ligových titulů v řadě.

Motta podepsal tříletý kontrakt s cílem vybudovat projekt, díky němuž by se v posledních sezónách tápající gigant z Turína vrátil co nejrychleji zpět na špičku italského i evropského fotbalu.
„Jsem šťastný, že začínám novou kapitolu v tak skvělém klubu, jakým je Juventus. Děkuji majitelům a vedení klubu, mohou si být jistí, že mám ambice udržet vlajku Juventusu vysoko a potěšit naše fanoušky,“ uvedl tehdy kouč na klubovém webu.

Jako důkaz, že to Motta, Giuntoli a celý management Juventusu mysleli s návratem mezi elitu skutečně vážně, slouží i fakt, že klub z Turína během jediné sezóny pod vedením bývalého záložníka PSG a Interu utratil více peněz než za tři sezóny pod Antonim Contem a čtyři roky pod Massimilianem Allegrim. Přes veškeré ambice a investice však nakonec trvalo Mottovo působení na lavičce Juventusu méně než 300 dní.

Od začátku sezóny byly výkony Mottova týmu velmi nepřesvědčivé. Přestože si Juventus připsal první ligovou porážku až 25. ledna na hřišti Neapole, mnoho jeho zápasů skončilo nerozhodným výsledkem a tým se prakticky po celou sezónu nedokázal dostat do stabilní formy. Typickým příkladem této nekonzistence byly domácí zápasy s Cagliari a Venezií.

Juventus se s těmito soupeři utkal krátce po vítězných duelech v Lize mistrů proti Lipsku a Manchesteru City – přičemž utkání s Lipskem bylo patrně nejlepším výkonem pod vedením Thiaga Motty. Ani proti Cagliari, ani proti Venezii však Stará dáma na tento výkon nenavázala a s oběma outsidery ztratila cenné body.

Ačkoliv tyto výkyvy přetrvávaly, fanoušci Staré dámy ještě koncem kalendářního roku hleděli do budoucnosti s mírným optimismem. První opravdu velké problémy však přišly začátkem ledna, během semifinále italského Superpoháru. Juventus v něm podlehl AC Milán, který jen pár dní předtím převzal trenér Sergio Conceição – shodou okolností otec křídelníka Juventusu, Francisca, jenž se dá považovat za jednu z mála opravdu povedených posil sezóny.

Kromě této prohry, znamenající konec nadějí na první trofej sezóny, se v kabině údajně během poločasové pauzy odehrál konflikt mezi Mottou a Dušanem Vlahovičem. Srbský útočník odehrál v kalendářním roce zatím jen 455 minut, a ačkoliv se spolupráce s ním neřadí mezi nejjednodušší, tento incident naznačil, že Mottův vztah s některými hráči nebyl ideální.

Na přelomu ledna a února došlo ke dvěma odchodům, které Mottovi výrazně uškodily i v očích fanoušků Juventusu. Odešli lídr kabiny Danilo a talentovaný Nicolò Fagioli, kterému Motta údajně nebyl ochotný dávat větší herní prostor. Oba hráči ve svých prohlášeních naznačili, že jejich odchody z Turína nebyly zcela dobrovolné.

„Juventus byl vždycky rodina, šlo o jednotlivce, o smysl pro detail a lidský přístup. To se ale v posledním půlroce vytratilo a myslím, že poslední výsledky jsou toho důsledkem. Pokud se klub na svou cestu brzy vrátí, bude opět úspěšný,“ uvedl například Danilo.

Ještě otevřenější byl Nicolò Fagioli: „Při odchodu z Juventusu jsem plakal. Motta se mnou nemluvil a na konci prosince jsem se rozhodl odejít. Fiorentina mi vrátila úsměv na tvář. Chci znovu hrát za národní tým,“ prohlásil talentovaný italský záložník.

Dalším důkazem napjatých vztahů mezi trenérem a týmem bylo i časté střídání kapitánů. Zatímco sezónu zahajoval s páskou místo Danila Federico Gatti, postupem času si kapitánskou roli vyzkoušeli i Mario Locatelli, letní posila Teun Koopmeiners, ba dokonce Weston McKennie, který byl na začátku sezóny na odchodu.

Tématem sezóny byly i příchody a odchody v rámci přestavby kádru. Za některé zklamání nese velkou odpovědnost i sportovní ředitel Giuntoli. Zatímco trojice nejdražších posil – Koopmeiners, Nico González a Douglas Luiz – nenaplnila očekávání, mladíci jako Dean Huijsen nebo už zmíněný Fagioli září u svých nových zaměstnavatelů. To samé platí i o Moise Keanovi, který našel formu ve Fiorentině.

Zdálo se, že Juventus by mohl sezónu ještě zachránit, když 16. února porazil v prestižním Derby d’Italia Inter Milán. Místo pozitivního obratu však následovala hluboká krize. Juventus vypadl z Ligy mistrů po vyřazení od PSV Eindhoven a o týden později přišel ostudný konec v Coppa Italia po porážce na penalty s Empoli.

Po utkání s Empoli, které Motta těžce nesl, trenér prohlásil: „Stydím se, bylo to trapné. V životě si musíte věci zasloužit, ale tento tým čekal, že něco dostane.“
Po těchto slovech se jeho pozice začala povážlivě kymácet. Během sedmi dní přišel Juventus o dvě trofeje.

Situace se ještě zhoršila v následujících ligových zápasech. Na vlastním stadionu utrpěla Stará dáma debakl 0:4 od Atalanty Bergamo a hned poté přišla další těžká porážka 0:3 na hřišti Fiorentiny.

„Pokračovat s Mottou až do konce sezóny? Neměli bychom si položit otázku, jestli si nechceme ublížit ještě víc? Mrzí mě to. Hodně jsem mu věřil, ale momentálně prochází těžkým obdobím,“ uvedl bývalý záložník Juventusu Alessio Tacchinardi v rozhovoru pro Canal 5. Jeho slova přesně vystihovala náladu mezi fanoušky a bývalými hráči Staré dámy.

Odvolání Thiaga Motty

V posledních dnech před reprezentační pauzou bylo jasné, že Mottův konec je otázkou času. Christian Giuntoli sice po prohře s Fiorentinou Mottu oficiálně podpořil, ale na veřejnost už prosakovaly informace o jednáních s Robertem Mancinim a klubovou legendou Igorem Tudorem.

Během reprezentační pauzy se uskutečnila schůzka mezi Giuntolim, Mottou a výkonným ředitelem Mauriziem Scanavinem. Podle deníku La Gazzetta dello Sport měl Giuntoli během jednání říct Mottovi: „Stydím se, že jsem si tě vybral.“ Tato ostrá slova však mohla být i pokusem vyprovokovat Mottu k dobrovolné rezignaci, aby klub nemusel vyplácet odstupné.

Nakonec byl Thiago Motta v neděli 23. března oficiálně odvolán z funkce trenéra Juventusu. Do konce sezóny jej nahradil Igor Tudor. Mottovo angažmá trvalo pouhých 284 dní a znamenalo velkou prohru nejen pro něj samotného, ale i pro Christiana Giuntoliho a celé vedení klubu. Dá se proto očekávat, že pokud se nepodaří alespoň zachránit sezónu postupem do Ligy mistrů, nebude to jen Motta, kdo si na konci sezóny bude balit kufry.

Nutno dodat, že odchod Thiaga Motty přijde Juventus mimořádně draho. V rámci odstupného totiž klub musí vyplatit bývalému kouči částku okolo 20 milionů eur.

Autor článku: Miroslav Vaněk

Webové stránky Livesport: Stydím se, bylo to trapné, zuřil po krachu Juventusu Motta. Jsou jeho dny na lavičce sečteny?