Článek
Ermal Krasniqi zatím působí dojmem, že do Sparty nepasuje, přitom se nedá říct, že by to nebyl kvalitní hráč. Co je tedy špatně?
Kosovský reprezentant působí na první pohled jako typově skvělá posila a další trefa do černého v podání sparťanského skautingu, tedy pokud bychom se bavili o loňské Spartě pod Brianem Priskem. Současný kouč Feyenoordu vyznával za své éry na Letné trochu zataženější obranu, než je tomu nyní pod Larsem Friisem. A přesně zde je dle mého kámen úrazu. Krasniqi jako tahový hráč do volného prostoru s citem pro zakončení se ve svém bývalém působišti v Rumunsku vyžíval především v situacích, kdy chodil sám do otevřené obrany, do níž se dostával v rychlých kontrech. Ostatně jeho nejlepším výkonem sezóny byl zápas v Jablonci, kdy Jablonec nechával prostor přesně na podobné situace šité kosovskému křídlu na míru. Sparta se v letošní sezóně do takových situací téměř nedostává, a když už ano, hráči jsou instruováni zpomalit, udržet míč a rozvinout kombinaci. To není Krasniqiho styl, což je znát.
Bývalý hráč Kluže či Rapidu Bukurešť zároveň nedisponuje tou nejjemnější technikou, kterou disponují Haraslín s Birmančevičem, nebo dokonce Kryštof Daněk. Balón mu někdy uskakuje víc, než by bylo zdrávo, a to ve sparťanských kombinacích na malém prostoru, kterými se letos Letenští vyznačují, nedělá dobrotu. Samozřejmě i pro Birmančeviče s Haraslínem je lepší útočit do prostoru, právě oni dva jsou však schopní to vykompenzovat jemnou technikou, která jim velice dopomáhá v soubojích jeden na jednoho, a dokáží si i tak poradit.
Další věcí, ve které jsou oba křídelníci základní sestavy před Krasniqim napřed, jsou centry. Oba dokáží velmi přesně najít svůj cíl ve vápně, ať už jím je Victor Olatunji, Martin Vitík nebo kdokoliv jiný. Krasniqi jakožto specialista na brejky velice rád posílá do vápna přízemní centry, jediná škoda ale je, že když jde do hry, tak většinu času Sparta obhazuje pokutové území soupeře napěchované obránci, přízemní centr tak téměř nemá šanci projít na místo určení. Bohužel právě takováto nelogická řešení jsou však pro kosovského reprezentanta celkem typická. Ačkoliv stojí za to ocenit jeho aktivní přístup, tak je přesně tento přístup důvodem určité přemotivovanosti, při které Krasniqiho nohy pracují rychleji než jeho hlava, čímž do jisté míry připomíná Darwina Núněze z Liverpoolu. Kosovan si téměř v každé příležitosti dává o dotek s balónem navíc, což zas a znovu přispívá k jeho už tak tristní bilanci ztrát míče.
Abych nebyl pouze kritický, sluší se podotknout, že Krasniqi se snaží, jak je u hráče Sparty hodno, a i s omezenou minutáží a herní platností dokázal třikrát skórovat a dvakrát asistovat. Rozhodně si nemyslím, že by na Spartu neměl, jen přišel v období, kdy se jeho profil do základní sestavy zkrátka nehodí. Možná bylo záměrem přivést jiný typ křídelníka, aby měl trenér Friis k dispozici větší variabilitu při výběru sestavy, otázkou však je, jak ideální je tato strategie pro Krasniqiho rozvoj a jeho potenciální prodej za větší obnos. Přestože se kosovskému sympaťákovi nedaří, doufám, že všechny útrapy překoná a dokáže, že je víc než jen takzvaný „one-trick pony“.
