Článek
Na úvod bych podotkl, že je důležité zmínit věk obou hráčů. Ewertonovi bude 28 let a Janu Klimentovi bylo v září dokonce 31 let! Takže se tu nebavíme o talentech s obrovským potenciálem, ale o hráčích, co už mají něco odkopáno a na svou životní formu si museli počkat do pozdějšího fotbalového věku.
Dovolte mi tedy krátce oba hráče představit. Rozklíčovat, jaké důvody přispěly k tomu, proč až teď prokazují svůj nesporný talent.
Paixão da Silva Ewerton – chytrý kouzelník, který řídí ofenzivní hru Baníku
První debut v české lize si brazilský špílmachr odbyl 9. února 2019 v dresu Mladé Boleslavi. Soupeřem byla Viktoria Plzeň. V ní se ještě výrazněji neprosazoval a hrál spíše za rezervu středočeského klubu. Když nastoupil proti Pardubicím v sezoně 2019/20, zalíbil se soupeři natolik, že si ho vzal na hostování. V jarní části sezony nastoupil do 11 utkání a vstřelil tři branky. Pomohl tak k postupu Pardubic do první ligy. V pokračujícím hostování se v dalším ročníku odvděčil Pardubicím znovu třemi brankami.
Karel Jarolím, tehdejší trenér Mladé Boleslavi, ale viděl potenciál tohoto ofenzivního středopolaře a počítal s ním do základní sestavy. Pardubice tak zaplakaly. Debut proti Slovácku, hattrick a už to jelo. Ve 13 zápasech se za Bolku trefil hned pětkrát a k tomu přidal stejný počet asistencí. V sezoně 2021/22 nepolevil, ale ještě přidal. Výsledek? 11 gólů a 6 asistencí. To pochopitelně neuniklo pozornosti nejlepších celků ligy a dal se očekávat přestup.
SK Slavia Praha nezaváhala a ofenzivní univerzál s ní podepsal tříletou smlouvu. V sezoně 2022/23 se ovšem zranil, a tak stihl jen 14 ligových zápasů, 3 pohárové a 9 v Evropské lize. Trenér Jindřich Trpišovský měl velmi silný kádr a v Ewertonovi tehdy zřejmě neviděl potřebný potenciál.
Přijde mi, že Ewerton je typ fotbalisty, který rád tvoří hru a chce být středem všeho dění. Bohužel Slavia měla takových individualit několik a asi ani to nepřispělo k tomu, aby se výrazněji prosadil. Tady nezaváhal Baník Ostrava a Ewerton putoval na hostování. Pavel Hapal viděl kreativitu tohoto záložníka a udělal z něj stěžejního tvůrce ofenzívy. A vyplatilo se! Celou sezonu zakončil s bilancí 14 branek a šesti asistencí v 34 zápasech. Tím se stal šestým nejproduktivnějším hráčem ligy. Tady nebylo nač čekat, a tak v létě letošního roku podepsal smlouvu na další tři roky.
Proč se mu tak daří? Ewerton je v mých očích sebevědomý hráč, který potřebuje cítit důvěru. Pokud ji dostane, je schopen svou hrou strhnout celý tým. Pavel Hapal to věděl a Ewertonovi dal jasně najevo, že on je pro systém hry Baníku ten pravý. Výsledkem je to, co nyní sledujeme na hřišti v podání Ostravy. A teď si vezměte Prekopa, Šína, Buchtu a další, kteří s ním na hřišti jsou. Pokud vědí, že okolo nich běhá Ewerton s míčem, je celkem jasné, že mohou z jeho hry vytěžit gólové situace. Nepletou se. Jeho chytrá a kreativní hra je ozdobou letošního ročníku, a pokud mu zdraví vydrží, může dostat Ostravské na konci soutěže znovu do pohárů.
Jan Kliment – fotbalový světoběžník, který se našel až v Olomouci
Jan Kliment začal svou kariéru ve Vysočině Jihlava. První gól za A-tým vstřelil proti Teplicím v dubnu 2013. Tehdy ale vystřídal Františka Komňackého Petr Rada, který ve svém týmu budoucnost tohoto útočníka neviděl. Je pravda, že tam Kliment žádnou výraznou stopu nezanechal. V 16 zápasech se prosadil pouze jednou, a tak mazal na půlroční hostování do Banské Bystrice. Ve 13 zápasech se ani jednou neprosadil. Nezbývalo než se vrátit do Jihlavy.
Určitý zlom v kariéře přineslo mistrovství Evropy jednadvacítek v roce 2015 v Praze. Proti Srbsku nasázel hattrick, a to mu stačilo k zisku Zlaté kopačky pro nejlepšího kanonýra. VFB Stuttgart si všiml tohoto výkonu a podepsal s Klimentem čtyřletou smlouvu. Jan Kliment už ale povedený výkon z EURA v německém klubu nezopakoval, a ten ho poslal v srpnu 2016 na hostování do Kodaně. V Dánsku Kliment ožil a svými výkony zaujal i reprezentačního trenéra. V dubnu 2018 přišla pro Jana Klimenta sportovní pohroma, když mu nevydržely vazy v levém koleni. Trvalo mu 15 měsíců, než se znovu objevil na trávníku rezervy Stuttgartu. Kam by se jeho kroky v Dánsku ubíraly nebýt zranění, to je ve hvězdách, ale tehdy formu měl a vypadalo to na přestup.
V lednu 2020 se vrátil do Česka po necelých pěti letech. Důvodem byl zájem ze Slovácka. Tady se našel a Slovácku deseti brankami pomohl do evropských pohárů. Toho si všimla Wisla Kraków a Kliment s ní podepsal kontrakt na tři roky. Po roce byl rád, že ho chtěla Viktoria Plzeň. Tady zanechal především jedním důležitým gólem nesmazatelnou stopu. V odvetě 4. předkola Ligy mistrů proti Karabachu si poranil zadní stehenní sval, ale i s tímto zraněním dokázal vstřelit postupový gól na 2:1. Ten katapultoval Viktorku mezi fotbalovou smetánku. Ve Viktorce strávil dva roky a nakonec odešel jako volný hráč, protože na konci angažmá se do základní sestavy většinou nevešel. V 56 zápasech vstřelil devět gólů. Jeho zatím poslední štací je Sigma Olomouc a tady znovu naplňuje svůj trochu skrytý potenciál. S deseti góly vede tabulku střelců.
Jan Kliment je takový tahový útočník. Nebojí se přejít jeden na jednoho, umí si šanci vytvořit i sám. Pokud ho spoluhráči dobře nacházejí ve volných prostorech, většinou se nemýlí. Klimentovi se povedlo prosadit v několika úvodních zápasech a pak už se vezl na sebevědomí, které nabyl. Vzhledem k výše uvedeným peripetiím, které za svou kariéru prodělal, mu nynější úspěch moc přeji. Sigma hraje útočný fotbal a koho jiného chcete na konci akce hledat? Klimenta. On to ví, a tak se domnívám, že se svým dobrým pohybem bude dostávat do šancí i v dalších utkáních. Něco mi říká, že jeho gólový účet není konečný.
A co mají společného? Řeknu takové klišé, které mi sedí k oběma dokonale. Chtějí vítězit! Každý z nich si za vítězstvím jde svým způsobem, ale pro svůj tým jsou oba nepostradatelní. Ewerton svou chytrostí a výborným čtením hry, Kliment zase svým čichem na góly. Spojuje je i to, že oba našli kluby, ve kterých mohou naplňovat svůj talent díky způsobu hry těchto mančaftů. Dokonce si troufnu říci, že kdyby se oba sešli v jednom týmu, profitovali by z jejich spolupráce všichni v daném klubu.
Na závěr bych doplnil, že je radost oba sledovat. Hráče, kteří nemají strach přejít jeden na jednoho. Hráče, kteří myslí jen na to, jak potrestat protivníka vstřelením gólů. Hráče, kteří se nebojí vzít odpovědnost na sebe.
Takových jen víc.
Autor: Jan Lajbl
