Článek
V exkluzivním rozhovoru opora české reprezentace prozradí, jak prožívala svůj brzký přesun do zahraničí, proč se rozhodla vyměnit italskou ligu za tu rakouskou a také co se v reprezentaci změnilo pod novou trenérkou Jitkou Klimkovou.
Před pár dny jste byla po zásluze vyhlášena nejlepší českou fotbalistkou roku 2024. Jak na to reagovala Vaše rodina, spoluhráčky a trenéři?
Přišlo mi plno hezkých zpráv a gratulací jak od spoluhráček, trenérů, tak i od ostatních lidí, kteří jsou nebo byli součástí mé fotbalové kariéry. Nejvíc to se mnou prožívala moje nejbližší rodina a jsem moc ráda, že se mnou byli i na samotném předávání a že jsem s nimi mohla tu radost sdílet a oslavit to. Pro mě je rodina nejvíc a chtěla jsem, aby si ten večer užili i rodiče, ségra a brácha, protože právě oni mají velikou zásluhu na tom, že jsem toto ocenění získala.
Jako jedna z mála českých hráček jste se dokázala úspěšně uchytit v zahraničí. Čím to je, že takových českých fotbalistek moc není?
Myslím si, že to není o fotbalové výkonnosti, protože máme hodně skvělých fotbalistek. Jde podle mě spíše o touhu zkusit si zahraniční fotbal a odvahu udělat krok, který byl i pro mě velice těžký. Vzdáváte se totiž tak trochu osobního života a necháváte v Česku rodinu a kamarády. Najednou jste v zahraničí na všechno sama a máte tam převážně jenom fotbal. Já to všechno udělala, protože fotbal miluji a protože jsem si chtěla i přes tyto překážky zkusit zahrát v zahraničí. Nebudu ale lhát, že jsem neměla chvíle, ve kterých bych se nejraději sbalila a vrátila zpět do Česka.
Bylo Vám už v mládežnických kategoriích jasné, že se chcete vydat zahraniční cestou, nebo to přišlo tak nějak samo?
Já jsem ten sen měla už odmala a měla jsem to nastavené tak, že bych si jednou chtěla zkusit i fotbal ve světě. Nebylo to nic konkrétního, žádný klub nebo země, ale představu zahraničního angažmá jsem v hlavě měla už poměrně dlouho, i když jak už jsem zmínila, tak udělat první krok a opravdu se do zahraničí vydat, to nebylo vůbec tak jednoduché, jak jsem si to v hlavě plánovala.
Po několika sezonách v Itálii jste se přesunula do Rakouska. Máme tomu rozumět tak, že se výhledově chcete vrátit do Česka?
Já jsem byla v Itálii pět let, a přestože se mi tam líbilo, tak už jsem na sobě cítila, že potřebuji změnu prostředí. To, že jsem se nakonec ocitla v Rakousku, bylo způsobeno více faktory. Lákala mě poměrně velká šance, že bych si se St. Pöltenem mohla zahrát Ligu mistryň, a také to mám blíže domů, díky čemuž můžu být více v kontaktu s rodinou a přáteli. Já úplně moc dopředu neplánuji, co se mé fotbalové kariéry týče. Popravdě ani nevím, co bude v létě. Mám to vše otevřené.
Nedávno se St. Pölten v rámci přípravy utkal se dvěma českými týmy včetně Sparty. Jak byste srovnala českou a rakouskou ligu? V čem jsou největší rozdíly?
Je velice těžké srovnávat tyto dvě ligy, protože každá liga má více týmů a její úroveň se odvíjí od všech celků, které se v ní nacházejí. My jsme hrály přátelák pouze se dvěma českými týmy. Kdybych to měla ale obecně nějak porovnat, tak si myslím, že by Sparta a Slavia v rakouské lize bojovaly společně s námi (St. Pöltenem) o první místo. Kdybych měla uvést největší rozdíl, tak možná ten, že v rakouské lize nenajdete výsledky například 12:0 jako v té české. Nejvyšší vítězství se pohybují kolem skóre 5:0.
Vaše parťačka z reprezentace Andrea Stašková se po svém přestupu do Turecka nechala slyšet, že mají hráčky v této zemi kvalitnější zázemí než v Itálii. Platí to i o Rakousku? Dá se říct, že mohou mít v menších fotbalových zemích hráčky paradoxně lepší podmínky než ve fotbalových velmocích?
Já za sebe musím říct, že co se týče čistě finančních či materiálních podmínek celkově, tak to bylo o trochu lepší v Itálii. Ne že by nám tady v St. Pöltenu něco úplně chybělo, ale kluby jako AC Milán mají finančních prostředků k dispozici přeci jen více než týmy v rakouské lize. Italská liga byla navíc celá zprofesionalizovaná a už se třeba neřešilo, jestli mají hráčky školu a můžou přijít na trénink. Záleží i na tom, co si pod podmínkami a zázemím vše představujete, protože menší kluby nemají takové finanční možnosti jako ty větší týmy, ale pokud mají veškeré potřebné vybavení a dostačující zázemí a přidají k tomu to, že budou zaměstnávat ty správné lidi a že bude v klubu vše klapat, tak je to někdy lepší než mít plno peněz, ale hrát v klubu, který uvnitř nefunguje správně a nemá nastavené ty správné hodnoty. Takže záleží vždy na konkrétním klubu, jak dokáže všechny faktory skloubit.
Jak vnímáte spolupráci s novou koučkou národního týmu Jitkou Klimkovou? Co je nyní oproti éře předchozího trenéra jinak?
Příchod nové trenérky přinesl velkou změnu, kterou vnímám zatím velmi pozitivně. Každý trenér má své postupy, metody a celkový přístup k tomu, jak chce svůj tým vést, takže vždy vnese do týmu něco nového. Více řešíme herní styl, kterým se chceme na hřišti prezentovat, a máme nastavené, jak se chceme chovat v jednotlivých zónách na hřišti. Celkově více rozebíráme taktické věci, aby každá hráčka přesně věděla, co má na hřišti dělat.
Co se reprezentace týče, po vypadnutí ze skupiny A jste ve skupině Ligy národů B jasnými favoritkami. Mnoho lidí to vnímá tak, že se kvalitativně nacházíme přesně mezi LN A a LN B. Nemáte strach, že se staneme v podstatě jojo reprezentací, která bude neustále sestupovat a postupovat mezi těmito ligami? Jak tomu případně zabránit?
Nemůžeme si momentálně říct, že jsme fotbalová velmoc jako Španělsko nebo Anglie, u kterých se očekává, že jinde než v Lize A hrát nebudou. Když se tým dostane do Ligy A, tak ho tam vždy čekají tři silní soupeři, a proto není v našem případě překvapující, že se může stát, že pak sestoupíme do Ligy B. Tento systém Ligy národů je určen k tomu, aby měl každý možnost si vybojovat účast v té nejvyšší lize, ale je pochopitelné, že jen málo týmů se vždy udrží právě v Lize A. Musíme si přiznat, že jsme se například ještě neprobojovaly na žádný velký šampionát, takže bych nebrala úplně tragicky, že nemáme pravidelné místo v Lize A, i když bychom si to všichni přáli. Musíme ale dělat vše pro to, abychom co nejvíce času strávily v Lize A a probojovaly se na velký šampionát. To jsou bezpochyby naše cíle!
Jaké jsou Vaše individuální, týmové i reprezentační cíle pro fotbalový rok 2025?
Individuální cíl mám hlavně takový, abych byla zdravá a podávala co nejlepší výkony za svůj tým. Neustále na sobě chci pracovat a posouvat se jako hráčka. Co se týče týmových cílů, tak na klubové úrovni chci určitě se St. Pöltenem vyhrát ligu a získat ligový pohár. S reprezentací bych chtěla vyhrát naši skupinu v Lize národů B a předvádět atraktivní fotbal, který bude bavit jak nás hráčky, tak i diváky.
Redaktorka: Terezie Šenkyříková
