Článek
Katalánský klub se po většinu své historie držel mimo pozornost širší fotbalové veřejnosti. V posledních letech ale Girona prožívá něco jako moderní fotbalovou pohádku. Klub byl založen v roce 1930 a dlouhá desetiletí působil hlavně v nižších španělských soutěžích.
Až v sezóně 2017/18 se mu podařilo historicky poprvé postoupit do LaLigy. Tehdy to byla obrovská událost pro celé město Girona i jeho oddané fanoušky. Radost jistě panovala také v kancelářích City Group. Konglomerát klubů s Manchesterem City na vrcholu řetězce přidal Gironu do svého portfolia v srpnu 2017.
Od té doby zažili v Gironě sestupy i návraty. Katalánští využívali především hráče z vlastního regionu, chytré hostování mladíků z větších klubů a trpělivě vytvářel tým, který by byl schopen konkurovat i větším soupeřům. V sezóně 2023/24 se skutečně stali jedním z největších překvapení v historii moderní LaLigy, když obsadili 3. místo.
Skvělou sezónu podpořil atraktivní, ofenzivní fotbal, který si získal srdce fanoušků po celé Evropě. Girona dokázala porazit například Barcelonu i Atlético Madrid. Letošní ročník ale značí návrat zpátky na zem, s klubem aktuálně na šestnácté příčce nejvyšší španělské soutěže. Co za propadem stojí?
Strůjci úspěchu klub opustili, nové posily zatím nestačí
Po úspěšné sezóně klub neudržel tahouny. Dovbyk přestoupil do AS Řím, Sávio zamířil do Manchesteru City a Aleix García, šikovný kreativní záložník, přestoupil do německého Bayeru Leverkusen. Tým přišel o produktivitu v útoku, rychlost na křídlech i kreativitu v záloze. Nahradit takové hráče během jednoho přestupového období se ukázalo být extrémně obtížné.
Klub se sice v létě snažil posílit, na hostování přišli Danjuma a Bryan Gil a na trvalý přestup například Ladislav Krejčí, Donny van de Beek a také talentovaný Yaser Asprilla, ti ale výsledkovému propadu vzdorovat nedokážou. Zatímco dnes křídelník Manchesteru City Savinho zakončil minulý ročník s bilancí 9+10, Danjuma s Gilem nedosahují takového přinosu ani v součtu jejich branek a asistencí.
Faktor UCL? Zřejmě, ale propad přišel až po vypadnutí
Účast v Lize mistrů přináší peníze do klubové kasy, prestižní srovnání s nejlepšímu kluby Evropy, ale také zápasy navíc, náročné cestování a vyšší nároky na fyzickou kondici. Girona, netradiční účastník v pohárové Evropě, nemá tak široký kádr jako přední kluby. Podobně jako například Stuttgart v Německu se tak tým trenéra Míchela může hájit reprezentací své soutěže na mezinárodní scéně.
Paradoxně, bylo to až po vypadnutí z Ligy mistrů s koncem úvodní, dříve skupinové fáze, kdy se Girona začala propadat tabulkou LaLigy. Poslední vítězství katalánských přišlo pár dní po exitu z milionářské soutěže, na počátku února. Série jedenácti zápasů bez tří bodů sesadila Krejčího & spol. z osmé příčky až do záchranářských bojů.
Z outsidera terč, vzrostla očekávání i odměna za skolení senzace
Když přišly první porážky, tým ztratil víru ve svůj herní styl. Uvolněný, odvážný fotbal se změnil na opatrný, nervózní výkon. Bez sebevědomí a týmové harmonie začaly být i slabší týmy pro Gironu hrozbou. Po minulé sezóně se od klubu čekaly zázraky. Jenže soupeři už ji nebrali jako outsidera, ale jako silného protivníka. Místo překvapení se z Girony stal terč. Z města i klubu stala mediálně sledovaná značka a vzrostl i tlak na výkon. Na zem se tak nyní vrací nejen Girona, ale i očekávání kladená na klub.
Autor: Marek Košut
