Článek
Pro klub i fanoušky měla tato sobota mnohem hlubší význam – s plzeňským dresem se totiž loučila dlouholetá opora týmu, gólmanka Olga Marešová.
Po ukončení své reprezentační kariéry se rozhodla Marešová opustit i domácí klub. Spoluhráčky a vedení SK Interobal Plzeň jí proto připravily slavnostní ceremoniál, kde ocenily její působení.
Prvním soupeřem domácích byly Nástěnky Brno. Utkání bylo od začátku velmi vyrovnané. Zlomový okamžik nastal v posledních minutách utkání, kdy šel domácí tým do power-play a brněnské hráčky využily šance – po chybě Plzně vstřelily první gól. Do konce zbývaly pouhé tři minuty, které se však Plzeňským už nepodařilo využít a zápas skončil za stavu 0:1.
Než začal druhý zápas plzeňského Interobalu, došlo k předání kytice, pamětní plakety a kapitánské pásky Olze Marešové. Tento dojemný okamžik provázely slzy nejen v očích samotné brankářky, ale i jejích spoluhráček. Jakmile však rozhodčí odpískal začátek utkání, veškeré emoce šly stranou a Plzeň se soustředila na svůj výkon.
Do druhého zápasu nastoupil Interobal proti FC Baníku Ostrava, který se v tabulce drží o příčku výš. Očekávání, že zápas bude vyrovnaný, bylo však mylné. Od začátku značně dominoval domácí tým, který po pár minutách otevřel skóre zápasu. Do konce poločasu padl ještě jeden gól a hráčky tedy odcházely na přestávku za stavu 2:0. Druhý poločas pokračoval ve stejném tempu. Hráčky Plzně měly stále kontrolu nad hrou a přidaly další dva góly do brány soupeře. Konečný stav 4:0 znamenal nejen tři cenné body, ale také krásné rozloučení s gólmankou Olgou Marešovou, která odcházela s čistým kontem.
Po druhém utkání a děkovačce se Olga ujala mikrofonu, aby pronesla pár slov ke své kariéře a poděkovala všem, kteří jí byli oporou. Následovalo rozlučkové video, které Olga zhlédla se svým týmem. V úplném závěru si Olga převzala dárečky a poté už proběhlo jen focení.
Rozloučení s Olgou Marešovou nebylo jen formálním poděkováním, ale velmi emotivním okamžikem. Bylo jasné, že Olga zůstane navždy součástí plzeňské futsalové rodiny, i když už nebude hájit její branku.
Tímto turnajem jste ukončila svou bohatou kariéru. Jakého úspěchu si v rámci ní ceníte vůbec nejvíce?
Co se mé kariéry v Plzni týče, nejvíce si asi vážím úspěchu v minulém roce, kdy jsme s týmem skončily v lize na druhém místě ve Final Four. Pokud jde o reprezentaci, minulý rok nás čekal turnaj v Srbsku, kde jsme skončily třetí. Byly jsme chvíli pod novým vedením a zároveň došlo i ke změně v hráčském kádru. Byla to pro mě nezapomenutelná akce, jak z důvodu úspěšnosti, tak i díky skvělé partě, jaká tam byla. Nikdo z nás tenkrát asi neočekával takový úspěch, který se nám povedl. Zároveň jsem zažila turnaj, během něhož jsem neobdržela v zápasech díky týmové práci žádnou branku.
Máte v plánu se ve futsalovém prostředí ještě nějakým způsobem pohybovat, například na pozici trenérky?
Určitě ano. Díky reprezentačnímu trénerovi Tomáši Štverákovi a realizačnímu týmu můžu dále figurovat v reprezentaci na pozici brankářské trenérky s Máriem Vozárem. Teď jsem měla v této pozici zkušenost na mezinárodním dvojutkání v Maďarsku, kde jsme vyhrály oba dva zápasy.
Hrála jste na pozici brankářky. Co vás do brány přivedlo?
Do brány mě přivedl již dříve fotbal. Chytala jsem x let. Brána mi byla vždy bližší, měla jsem ráda tu zodpovědnost, kdy je na vás, jak může zápas dopadnout, a být tím posledním článkem, který může tým podržet. Milovala jsem jak ve fotbale, tak i ve futsale situace 1 na 1.
Jednalo se o předposlední kolo základní části ligy, které může rozhodnout o vaší účasti či neúčasti ve finálové čtyřce. Jak byste zápasy zhodnotila z tohoto pohledu?
Náročná otázka, jednalo se přesně o finálovou čtyřku. Ze dvou zápasů si bereme celkem tři body. Pozitivní to je, ale prohra s Nástěnkami Brno nás bude ještě asi dlouho trápit. Zápas to byl kvalitní, bohužel nás svazovala nějaká nervozita z toho důvodu, že musíme vyhrát. Hrály jsme opatrnou hru. Z tohohle zápasu jsme rozhodně mohly brát alespoň bod, který by pro nás mohl být klíčový. Nyní se musíme spoléhat na neúspěch dvou týmů před námi a připravit se na soupeřky. V případě, že by to vyšlo, musíme uhrát šest bodů, abychom do Final Four postoupily. Ve druhém zápase s Baníkem Ostrava byla naše hra uvolněná, hrály jsme, co jsme si řekly, a šly si ten zápas užít. Vycházely nám kombinace, padaly branky. Já si zachytala a užila si nějaké situace, kdy jsem mohla tým podržet.
Na utkání dnes zavítalo rozhodně více fanoušků, než je obvyklé. Přišla Vás podpořit i rodina a přátelé?
Fanouškům moc děkuji, takový počet jsem v lize rozhodně ještě nezažila. Byl to opravdu hnací motor, který nám pomohl zakončit den vítězně. Přišla se na mě podívat spousta přátel. Některé bych popravdě ani nečekala a mile mě překvapilo, že přišli zafandit. Z rodiny dorazilo hodně členů, Dostavili se ti nejstarší i ti nejmladší. Velice si vážím podpory od mladších sourozenců, kteří celý den strávili se mnou.
Můžete prozradit, kam nyní povedou vaše další kroky, pokud to není tajné?
Tajné to trošku je. Prozradím alespoň něco. Momentálně si potřebuji dát dohromady svou zdravotní stránku, což je pro mě nejdůležitější. Naučit se trochu odpočívat a trošku zpomalit. Doteď jsem žila prací a futsalem, kdy jsem po nočních jezdila na zápasy a pak znovu na noční. Dále bych chtěla být nějakým způsobem součástí týmu, pokud to bude možné, a v reprezentaci plnit svou novou funkci a rozvíjet se v ní. Jinak chodit do práce a zdokonalovat se i tam. Pracuji ve fakultní nemocnici na jednotce intenzivní péče na kardiologii a musím říct, že mě moje práce plnohodnotně naplňuje.
Autor: Kateřina Borovcová
