Článek
Zápas, co zápas plný dům, neuvěřitelná série trvající téměř rok půl. Dařilo se nejen na hřišti, ale i v ochozech. Beznadějně vyprodaný stadion se stal samozřejmostí. I přes nepříznivé podmínky stárnoucího stánku, mnohdy špatné občerstvení a nekvalitní pivo zasloužené až po nekonečném čekání v dlouhých frontách.
Řešení je v nedohlednu a k limitům v hledišti se přidaly i nedostatky na trávníku. Ani ty neodradí věrné fanoušky od účasti na domácích zápasech. A pokud by momentálně hibernující hráči měli někde hledat motivaci ke zlepšeným výkonům, nabízí se pohled na zaplněné tribuny. Ty budou i přes vysoké ceny vstupenek na Ligu mistrů opět obsazené do posledního místa a nezbývá než doufat, že pro hráče má Sparta stejnou hodnotu, jako pro její příznivce.
Filip Panák, David Pavelka, Lukáš Haraslín, Vojtěch Vorel, Lukáš Sadílek možná Jakub Pešek, to na nich je v tuhle chvíli řada. Atmosféru klubu znají jako nikdo. Není čas na alibismus a výmluvy.
Bez ohledu na kvalitu, nebo herní vytížení je zodpovědnost na nich. Zahraniční, nově příchozí hráči musejí nasát atmosféru Sparty právě od zkušených mazáků, kteří celý klub znají jako svoje boty. Komunikace, motivace, osvěta, jen to je klíč ke znovu obrození síly letenského stadionu.
ENERGIE V HLEDIŠTI, NE NA HŘIŠTI. Sparťanští hráči by si měli vzít motivaci a chuť bojovat z burácejících tribun.
Ze sparťanské kabiny se nemůže stát Babylon. Poslední zápasy reflektují dění v útrobách stadionu. Předešlé dny napověděly, že se bohužel nejedná jen o absenci herní formy, ale je zaděláno na problém, který přesahuje fotbal.
Veljko Birmančevič odcestoval do Srbska, velmi podivné okolnosti jeho odjezdu nepřispívají k uklidnění sparťanské obce. Byť byl, či nebyl strůjcem nepokojů v kabině, je teď pryč a všechny smysly hráčů se musejí upnout na zelený pažit obestavený tribunami letenského stadionu. Když ne pro sebe navzájem, pro trenéra a pro lidi, kteří je do Sparty přivedli, tak alespoň pro fanoušky.
Ti si po měsíci zaslouží vidět silný, motivovaný a odhodlaný tým, který má svým momentálním projevem blíže k rezavému Burákovi než k suverénnímu Blesku McQueenovi. Plný stadion obsazený věrnými příznivci není samozřejmost a voda v poháru trpělivosti stoupá. Stále ještě nepřetekla, ale nemusí to trvat dlouho a Letná se po měsících radosti a oslav může opět začít vyprazdňovat.
Hráči, manažeři, ale i osoby odpovědné za provoz klubu a stadionu, važte si fanoušků, oceňujte jejich čas strávený na stadionu a važte si toho, že svůj klubový život spojili právě se Spartou.
Autor článku: Štěpán Fučík
