Kapitán Panák: Rozvrácená kabina, nedostatek sebedůvěry i nedokončená děkovačka

Důvěra padla na devětadvacetiletého stopera Filipa Panáka, který si prošel těžkými životními zkouškami a podařilo se mu vystoupat až k návratu do mistrovské sestavy. Byla to však dobrá volba?

Již při oznámení této novinky novým trenérem Larsem Friisem vzešlo mnoho podnětů od novinářů i širší veřejnosti. Na první pohled milý Panák, který byl vždy dobrákem, se jim nepozdával. Pásku kapitána většinou přebírají buldoci. Pany byl vždy bojovníkem, díky čemuž se probojoval i přes zdrcující zranění kolene, a dokázal se na výbornou adaptovat na současný fotbal, ale stačí to pro obhajobu břímě kapitána? Nejprve se zdálo, že vše pokračuje v nastolených kolejích, které zůstaly po Brianu Priskem.

Zdálo se, že plynulé navázání funguje. Některé výkony nebyly přesvědčivé, vždy se ovšem nějak došlo do zdárného konce. Navíc se podařilo po devatenácti letech postoupit do základní části Ligy mistrů, a to po velmi kvalitních výkonech. První potíže přišly po prvních velkých nezdarech. Smolná prohra na půdě Sigmy Olomouc ještě kabinu tolik nezasáhla. Následné citelné rány pálily o něco více. Po porážce v Plzni si vzal slovo Qazim Laçi, který slovně zbičoval všechny své spoluhráče. Jenže to měl být úděl kapitána, který nepřišel. Dalším tvrdě mířeným direktem byla prohra s ostravským Baníkem. Vznikající nepokoje po podpoře hloučků fans Birmančevičovi rozdmýchaly již rozvětvené potíže uvnitř kabiny Sparty. Nepříjemně vyeskalovaly, a právě ani Panák, ani kouč Lars Friis nic z toho nezvládli zastavit. Vystoupit musel až služebně nejstarší hráč David Pavelka.

Další utkání byla jen tmou, kterou zapříčiňuje nepohoda v kabině. Chyby v rozehrávkách, špatný výběr místa či neporozumění při přihrávkách způsobují hlubší a hlubší propad Sparty ligovou tabulkou. Ti hráči, kteří byli schopni přehrávat týmy jako Galatasaray, Malmö nebo Salzburg, vymizeli. Kvalita by byla, ale nemá ji kdo ukočírovat. Friis sáhl po nejjednodušší variantě. Dobrý přítel bývalého kapitána Krejčího, silný příběh, přátelský úsměv.

Pomyslným hřebíčkem do rakve dosavadní kapitánské štace vysokého blonďáka bylo vystoupení na děkovačce po strašlivém zápase proti Atléticu Madrid, který skončil výsledkem 0:6 na domácí půdě. Sparťané znovu kupili mnoho chyb a v utkání předváděli neúnosnou hru, i přesto měli velkou podporu v hledišti, minimálně od domácího kotle, který i za takto drtivého stavu podporoval svůj mančaft. Hráči dorazili na klasickou děkovačku právě před své největší příznivce. K úžasu všech jen zatleskali a kapitán zavelel k odchodu. Klasická letenská děkovačka tedy nepokračovala. Fanoušci byli právem rozčarováni a přišla jejich nespokojená reakce v podobě pískotu.

Jsme jenom lidé a každý děláme chyby, ale očividně Panák není tím pravým na svém postu. Vinu za mě nese především trenér, který si vybral nejbezpečnější variantu, a poté samotný management Sparty, který se rozhodl nehledat dále vůdčí typy. Tito hráči by současného kapitána podpořili a zároveň by se rozvíjeli pro budoucí převzetí kapitánské pásky.

Současný kapitán není dostatečně bojovný. Zápas se Slavií, ale i Baníkem ukázal, že nedokáže vystoupit za svůj tým a udělat tlak na rozhodčího. Hráč, který by roli zastal lépe vzhledem ke své bojovnosti a odolnosti, byl třeba Jan Kuchta, který odešel do dánského Midtjyllandu. Dánský trenér bude momentálně těžko sahat na pozici vůdce týmu, každopádně ať už on, nebo nový trenér by se měl poohlédnout po jiném adeptovi, který by byl více emotivní a sundal tlak z Panákových zad.

Autor: Filip Vobořil