Článek
Svou trenérskou kariéru začal v rodném Dánsku už v roce 2005. Hned na Nový rok se zde ujal vedení Boldklubben 1893 II, tedy rezervního celku druholigového celku. Zde Frank vydržel celý kalendářní rok, po kterém se stěhoval do juniorského týmu Lyngby Bk. Od klubové mládeže se v červenci 2008 stěhoval k té reprezentační.
Nejdříve si pod svá křídla vzal výběr do šestnácti let, kde ovšem strávil pouhé 2 zápasy. Jeho svěřenci shodou okolností oba prohráli výsledkem 0:3. Hned poté se ujal U17 týmu, se kterým si už vítězné zápasy připsal. Dánsko dokonce postoupilo na EURO, když vyhrálo skupinu bez ztráty jediného bodu. Turnaje se však Frank už nezúčastnil, jelikož byl opět převelen o další úroveň výše – k výběru U19. V čele této věkové kategorie progresivní trenér strávil necelý rok a prohrál pouze 2 ze 6 duelů.
Po 5 letech u reprezentace se Thomas Frank vrátil zpět ke klubovému fotbalu, když si jeho služby zajistilo Bröndby IF. Na lavičce dánského celku dokázal odtrénovat 103 zápasů s průměrem 1.62 bodu na zápas. Díky skvělým výsledkům Franka oslovil anglický Brentford, kde nejdříve působil 2 roky jako asistent a následně se sám ujal role hlavního trenéra.
Frank a jeho Brentford? Překvapivě stabilní účastník Premier League
Když se dánský stratég ujal vedení anglického celku, nacházel se tým na rozmezí horní a dolní poloviny tabulky Championship. Během své úvodní sezony celek dovedl pouze k 11. místu a nikdo v tu dobu zřejmě netušil, co přijde v sezonách následujících. V sezoně 2019/20 Brentford obsadil 3. místo a o pouhé 2 body mu utekl přímý postup do Premier League. Následně zvládl úvodní kolo baráže proti Swansea, ale ve finále nestačil na Fulham těsně 1:2. Cíl pro následující sezonu, tak byl jasný – postup mezi anglickou elitu.
Základní část další sezony pro celek ze západního Londýna dopadla stejně jako ta předchozí – 3. místo a další baráž. Stejně jako před rokem úvodní kolo nevystavilo Bees stopku, jelikož Bournemouth po domácí výhře 1:0 ve venkovním zápase schytal výprask 1:3. Ve finálovém klání o všechno se Brentford střetl opět se Swansea a tentokrát rozhodla zbraň, kterou klub v předchozí sezoně neměl.
Tou byl Ivan Toney, který se s 31 góly stal nejlepším střelcem Championship. Právě anglický útočník otevřel skóre finále trefou z penalty, na kterou poté navázal přesným zásahem Emiliano Marcondes, a Thomas Frank se svým týmem mířil do Premier League.
Po postupu nikdo nečekal, že by se klub mohl v soutěži dlouhodobě udržet, ale opak byl pravdou. První sezona mezi elitou po 80 letech přinesla úctyhodné 13. místo a ta další dokonce umístění v horní polovině tabulky (9. místo). Letos Bees skončili na 10. místě. Dánský trenér na západním břehu Londýna odkoučoval celkem 317 duelů se sympatickým průměrem 1.51 bodu na zápas. Frank zde odvedl opravdu velký kus práce, jelikož Brentford nepatří mezi celky s nejvyšším rozpočtem. I tak se ho ale zatím v Premier League ani jednou přímo netýkal boj o záchranu.
Proč je Frank vhodnou volbou pro Spurs?
Jak již bylo zmíněno výše, tak Frank dokáže velmi dobře pracovat s omezeným rozpočtem. Tottenham se zřejmě nikdy nebude moci rovnat s finanční silou Manchesteru United, City nebo třeba Chelsea. Výběr toho správného manažera, který bude schopný doručit za málo peněz hodně muziky, je tedy pro Spurs klíčový.
Jen pro představu nejdražší posilou dánského kouče je Igor Thiago, který přišel do Brenfordu před sezonou 2024/25 za necelých 35 milionů eur. Více než 20 milionů eur poté utratil pouze za další 4 hráče, a i přesto Bees hráli v Premier League více než důstojnou roli.
Další schopností, kterou lze ocenit u bývalého trenéra Brentfordu, je rozvoj mladých hráčů. Bryan Mbeumo přišel do Anglie ve 20 letech a během 6 sezon se stal jednou z největších hvězd působících na Ostrovech. Dalším případem je již zmiňovaný Toney, který by bez Franka možná nikdy nedosáhl svého současného renomé. A příkladů bychom jistě našli daleko více, Ani Tottenham nemá o mladé hráče nouzi. Na soupisce Spurs najdeme hned několik mladíků, kteří jsou ještě v rozvoji, ať už je to Mathys Tel, Wilson Odobert, Archie Gray nebo další.
Na rozdíl od Ange Postecoglou disponuje dánský trenér jednou klíčovou dovedností – taktickou flexibilitou. Frank se během svého působení v Brentfordu nedržel striktně pouze jedné formace. Byl schopen taktiku uzpůsobit soupeři nebo aktuálně dostupným hráčům. Ano, nejčastěji volil 4-3-3 nebo 4-2-3-1, ale nebál se ani systému na tři stopery, ať už s krajními obránci na stejné úrovni nebo výše.
V neposlední řadě má Frank v managementu Tottenhamu jednoho starého známého. Tím je Johan Lange, který s novým koučem Spurs působil v dánském Lyngby v roce 2006. Vazba a dřívější známost mezi trenérem a sportovním ředitelem rozhodně nemůže být na škodu. Bývalý skaut Tottenhamu, Mick Brown, promluvil pro Football Insider o vztahu mezi oběma muži:
Pracoval jsem s Johanem Langem v Aston Ville a vím, že jsou s Frankem dobří přátelé. Mít blízký vztah s někým v klubu je pro jakéhokoli manažera dobrý začátek. (Thomas Frank) má v Tottenhamu spojence na dobré pozici a na tom může stavět.
Největším otazníkem tak zůstává trpělivost svérázného předsedy londýnského klubu, Daniela Levyho. Ten neváhal Ange, který svou druhou sezonu na lavičce Spurs uzavřel trofejí pro vítěze Evropské ligy, odměnit vyhazovem. Že to byla pro Tottenham první opravdová trofej po 17 letech? Nezájem, v nejvyšší anglické soutěži tým dopadl nejhůř od ročníku 1976/77 (tehdy sestoupil do druhé ligy). Navíc získal nejméně bodů v historii Premier League (38) a připsal si nejvíc porážek v rámci jedné sezony vůbec (22).
